Zde naleznete informace o Letenské pláni a o Letné na Praze 7.

Jan Zajíc - * 3. 7. 1950 + 25. 2. 1969

Jan Zajíc - * 3. 7. 1950  + 25. 2. 1969 - obrázek

Jan Zajíc - * 3. 7. 1950 + 25. 2. 1969 - obrázek

Po Janu Zajicovi je pojmenována ulice na Praze 7

- se narodil 3. července 1950 ve Vítkově jako druhý syn Marty a Jaroslava Zajícových. Matka vyučovala na místní základní škole český jazyk některé přírodovědné předměty, otec byl drogistou. Oba Janovi sourozenci, starší bratr i o pět let mladší sestra, dostali jména po rodičích.

Hrob Jana Zajice ve VitkoveDětství prožil Jan Zajíc v rodném městečku, kde také navštěvoval základní školu. V roce 1965 byl přijat na střední železniční průmyslovou školu v Šumperku.
Ač student školy s technickým zaměřením, věnoval stále více času četbě krásné literatury. Světlo světa spatřily i jeho první básně. Polednové společenské dění roku 1968 Jan Zajíc velmi přivítal. V Šumperku se účastnil řady mítinků a vystupoval na schůzích: patřil k nejaktivnějším diskutujícím. Pro srpnovou invazi vojsk Varšavské smlouvy měl jen slova odsouzení. Litoval, že naše armáda nebojovala, chtěl se hlásit do domobrany.

Když se v polovině ledna 1969 dozvěděl o sebeupálení Jana Palacha, nahlásil ve škole, že je nemocný a jede domů. Odcestoval však do Prahy, kde se u sochy sv. Václava zúčastnil protestní hladovky, která trvala do Palachova pohřbu. Zde se také seznámil s Oldřichem Vítem, studentem Husovy bohoslovecké fakulty, pozdějším adresátem jednoho z dopisů na rozloučenou.

Rozhodnutí stát se Palachovým nástupcem v Janu Zajícovi uzrálo během února. Se svým záměrem se mezi kamarády nikterak netajil, nikdo však nevěřil v opravdovost jeho úmyslu.

Ráno 25. února 1969 odjel Jan Zajíc ze Šumperka do Prahy. Vezl s sebou kufřík, v němž měl několik dopisů a výzvu občanům Československa, určenou k rozmnožení a přepsanou na bláně. Doprovázeli ho tři spolužáci z průmyslovky.

V Praze si koupil kyselinu, několik lahví benzinového čističe a pastu na parkety, jíž si na toaletě potřel celé tělo. Svým průvodcům předal blánu i vzkazy pro Oldřicha Víta a rozloučil se s nimi.

Okolo půl druhé odpoledne zašel do průjezdu domu č. 39 na Václavském náměstí. Zde vypil kyselinu, polil se čistícím prostředkem a zapálil se. Z průjezdu se mu však nepodařilo vyběhnout - po několika krocích upadl a na místě zemřel.

Jan si přál, aby se jeho pohřeb konal v Praze. Tomu ovšem Bezpečnost zabránila. Jan Zajíc byl proto pochován 2. března ve Vítkově. Na jeho poslední cestu ho přišly vyprovodit tisíce lidí.

 

jedna z mala fotografii Jana ZajiceMaminko, tatínku, bratře a sestřičko!
Až budete číst tento dopis, budu už' mrtev nebo velmi blízko smrti. Vím, jak velmi vážnou ránu vám svým činem způsobím, ale nezlobte se na mne. žel bohu, nejsme na světě jenom sami. Nedělám to proto, že by mne omrzel život, ale právě proto, že si ho až příliš vážím. Svým činem ho snad zajistím lepším. Znám cenu života a vím, že je to to nejdražší.

Ale já hodně chci pro vás, pro všechny, a proto musím hodně platit. Po mém činu nepodléhejte malomyslnosti, ať se Jacek učí tím víc, aby mě mohl víc mstít a Martička taky. Nesmíte se nikdy smířit s nespravedlností, ať je jakákoliv. Moje smrt vás k tomu zavazuje. Je mi líto, že už nikdy neuvidím vás ani to, co jsem měl tak rád.

Odpusťte mi, že jsem se s vámi tolik hádal. Jackovi vracím jeho fotku, měl jsem ho moc rád a vážil jsem si ho. Nejenom jeho, ale vás všech. Nenechejte ze mne udělat blázna.

Pozdravujte kluky, řeku a les.

 


OBČANÉ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ!

Protože se navzdory činu Jana Palacha vrací náš život do starých kolejí, rozhodl jsem se, že vyburcuji Vaše vědomí jako POCHODEŇ č. 2.

Nedělám to proto, aby mne někdo oplakával, nebo proto, abych byl slavným, anebo snad, že jsem se zbláznil.

K tomuto činu jsem se odhodlal proto, abyste se už vážně vzchopili a nedali s sebou vláčet několika diktátory!

Pamatujte:
"Když někomu vystoupí voda nad hlavu, je už jedno o kolik." Nemáme se čeho bát - jedině smrti. Ale: "Smrt není zlá, strašné je jenom umírání." A toto je pomalé umírání národní svobody.

Nenech si, hrdý a krásný český a slovenský lide, diktovat, s kým navěky půjdeš! Vy všichni, na které můj čin zapůsobí a kteří nechcete, aby byly další oběti, uposlechněte následující výzvy!

STÁVKUJTE, BOJUJTE! "KDO NEBOJUJE, NEZVÍTĚZÍ!" Nemám na mysli jen ozbrojený boj.

Ať moje pochodeň zapálí Vaše srdce a osvítí Váš rozum! Ať moje pochodeň svítí na cestu k svobodnému a šťastnému ČESKOSLOVENSKU!

Měli jsme dvě šance a obě jsme zmarnili. Vytvářím šanci třetí. NEZAHAZUJTE JI!

Jen tak budu žít dál.

UMŘEL JEN TEN, KDO ŽIL PRO SEBE!

Jan Zajíc

 


 Pamatnik na Jana Zajice pred Narodnim Muzeem v Praze

 

 

 

So 28. červen 2008, 21:15:58 CEST
kerim003
Email:
letenskaplan@email.cz


Google




Name
Email
Comment
Or visit this link or this one