Zde naleznete informace o Letenské pláni a o Letné na Praze 7.

František Křižík

František Křižík - obrázek

František Křižík - obrázek

František Křižík (8. července 1847 Plánice – 22. ledna 1941 Stádlec u Tábora) byl významným českým technikem, průmyslníkem a vynálezcem. Jeho nejznámějším vynálezem byla oblouková lampa se samočinnou regulací. Vynalezl světelnou fontánu, elektrické tramvaje.....

Byl synem venkovského ševce. V Praze vystudoval reálku, ale pro nedostatek peněz nemohl složit maturitu. Přesto ho profesor Zenger i bez maturity přijal na pražskou techniku. Už během studia zdokonalil železniční signalizaci. V této práci pokračoval i poté, co se stal železničním úředníkem. V roce 1878 zkonstruoval blokové signalizační zařízení.

V roce 1880 vynalezl pro Piettovu papírnu v Plzni nový typ obloukové lampy. Sám je začal vyrábět v roce 1881 nejprve v Plzni a od roku 1884 v pražském Karlíně.

V roce 1888 postavil na pražském Žižkově první elektrárnu na českém území, a po ní řadu dalších v Česku i ve světě.

Velkým úspěchem byla i jeho účast na Jubilejní výstavě v roce 1891. K Výstavišti jezdila jím navržená elektrická tramvaj, areál byl osvětlen jeho lampami, a postavil slavnou světelnou fontánu.

V roce 1903 postavil první elektrickou trať z Bechyně do Tábora.

Dnes je na jeho počest pojmenováno mnoho ulic v různých městech a v místě, kde stál jeho závod, i stanice pražského metra Křižíkova.

Křižík František, 8.7.1847 - 22.1.1941Narodil se v pošumavském městečku Plánice jako jediný syn chudého venkovského ševce a posluhovačky. Ve dvanácti letech se dostal v Praze na jedinou tehdejší českou reálku, absolvoval ji, ale maturitu nemohl složit, protože neměl peníze na poplatek. Naštěstí ho přijal profesor Zenger na pražskou techniku jako mimořádného posluchače, když rozpoznal Křižíkovo nadání a technické nadšení. Aby si vydělal na živobytí, začal už během studia pracovat v továrně, která vyráběla telegrafní a signalizační zařízení. Tady také vznikl jeho první vynález: zdokonalil zvonkovou železniční signalizaci. Po ukončení studia získal místo v železniční telegrafní službě a pustil se do zlepšování bezpečnostních zařízení. Navrhl zdokonalené elektrické návěstidlo, zkonstruoval ústřední stavění výhybek a vytvořil blokovací signalizační zařízení, které znatelně omezilo nebezpečí vlakových srážek.

Tyto vynálezy přinesly Křižíkovi první větší příjem, a tak se v létě 1878 vydal do Paříže na světovou výstavu. Kromě jiných technických novinek tu spatřil také elektrickou obloukovou lampu. Myšlenka elektrického osvětlení byla fascinující a předurčila další dráhu jednatřicetiletého vynálezce. Ještě téhož roku vymyslel řadu zlepšení a patentoval podstatně zdokonalenou obloukovou lampu. Vzápětí přesídlil do Plzně a otevřel si vlastní dílnu na výrobu obloukovek. Spřízněnou duši nalezl v plzeňském podnikateli Piettovi. V roce 1880 zavedl osvětlení v jeho papírně a Piett mu pomáhal uvést obloukovou lampu na český i zahraniční trh. V roce 1881 dosáhl Křižík velkého úspěchu na výstavě v Paříži. Jeho obloukovka konkurovala Edisonově žárovce - a získala zlatou medaili. Křižík se vrátil do Prahy, pronajal si starou tovární budovu v Karlíně a zahájil rozsáhlou reklamu: v roce 1883 např. provedl bezplatně osvětlení technické výstavy ve Vídni. Jenže sklízel spíš pocty než zakázky. Situace se obrátila v roce 1887, kdy dostal první zakázky na městské pouliční osvětlení. V červnu rozzářily obloukovky Písek a krátce nato také Jindřichův Hradec. V roce 1888 Křižík postavil první městskou elektrárnu u nás pro Žižkov, a zanedlouho začal vyrábět vedle obloukovek i lustry, dynama a elektroinstalační materiál.

Už několik let ovšem Křižík hýčkal další velký projekt – pouliční elektrickou dráhu v Praze. Získat zakázku se mu však nedařilo, protože exkluzivní smlouvu na pražskou dopravu měly koňské dráhy. Křižík našel východisko: uskuteční svou myšlenku v rámci plánované Jubilejní výstavy v roce 1891! Provedl osvětlení celé výstavy a skutečně vybudoval tramvajovou linku z Letné k Výstavišti. Měřila sice jen 800 metrů, stala se však opravdovou senzací. Ještě větší slávu přinesla Křižíkovi jeho světelná fontána na Výstavišti. Tento triumf mu vynesl nové zakázky i bankovní úvěry. V roce 1896 dokončil tramvajovou linku Florenc – Karlín – Libeň – Vysočany. Měřila 8 km a přepravovala ročně 2 miliony pasažérů.

V té době mu začal vyrůstat nebezpečný konkurent – mladý, dynamický inženýr Emil Kolben. Nezadržitelně se blížil střet koncepcí: zatímco Křižík (podobně jako Edison) stále věřil v budoucnost stejnosměrného proudu, Kolben pochopil, že větší perspektivu má proud střídavý. K rozhodující konfrontaci došlo při vyhlášení soutěže na výstavbu ústřední pražské elektrárny v Holešovicích. Mimořádně tučné sousto získal Kolben. Křižíkova prohra znamenala ztrátu zakázek i bankovních úvěrů. Přesto se pustil do dalšího náročného podniku: v roce 1903 vybudoval první elektrickou železnici v Rakousku – Uhersku spojující Tábor a Bechyni. Předběhl tím sice svou dobu, ale z finančních problémů už nevybředl a během 1. světové války ho banky donutili přeměnit zadluženou firmu na akciovou společnost. Roztrpčený vynálezce se stáhl do ústraní. Národ však na svého „Edisona“ nezapomněl. Když ve věku téměř 94 let ve Stádleci u Tábora zemřel, byl převezen do Prahy a s poctami pohřben na vyšehradském Slavíně.

So 24. květen 2008, 12:02:37 CEST
kerim003
Email:
letenskaplan@email.cz


Google




Name
Email
Comment
Or visit this link or this one