Zde naleznete informace o Letenské pláni a o Letné na Praze 7.

50. O hrozném boji Slavie s Viktorkou a slavném zvítězení červené hvězdy

   Ze všech končin Prahy, z letenské stráně i ze Starého a Nového Města, z
hlučného Smíchova, vznešených Vinohrad i ponurého Karlina, z Kobylis, Radlic,
Jinonic i Butovic sjíždějí se tramvaje, ve kterých jsou namačkáni lidé jako mazlavé
datle v bedničkách, a všichni mají jeden cíl: nové hřiště u hostince „Na vinici".
A všechno to množství, hlučné, nepokojné a věčně mručící jako moře, nakupilo
se za bariérami. Kolem bariér pobíhají lidé v bílých zástěrách a nabízejí červené
limonády, pivo a horké párky. — Chlapci v placatých čepicích prodávají burské
oříšky, jež sta čelistí nervosně přežvykuje a jež jsou oblíbeny proto, že pomáhají
zahánět nudu z dlouhého čekání.
Pan Načeradec, provázen oběma Emany, dostavil se na hřiště. Cítili, že stanuli
proti sobě jako nesmiřitelní soupeři; i tlumili své pocity a snažili se hovořit o
věcech lhostejných. Zajisté i panu Habáskovi mladšímu i panu Načeradci vryla se
vzpomínka na jejich seznámení do mysli nesmazatelným písmem. A proto oba dva
z opatrnosti zakrývali své výpočty, naděje i očekávání. Oba zabouřili nadšením,
když spatřili svá oblíbená mužstva, ale pak si dodali tvářnosti reservovaných a
nestranných pozorovatelů.
Zástup dělil se zřejmě ve tři části. Viktoriánské vyznání bylo napsáno na
tvářích pod placatými čepicemi, pod černými bouřkami; viktoriánství nesli v sobě
lidé bez límečku, s obnaženými ohryzky, živnostníci se svislými kníry i inteligenti
s brýlemi. Slavistická víra byla zastoupena bankovními i samosprávnými úředníky,
pány s licousy a tučnými majiteli.
A mezi nimi byli lidé jiného vyznání, lid sparťanský, který sem přišel počítat a
kalkulovat s body a rozdílem score, a odhadovat tak naděje svého klubu na
umístění v mistrovské tabulce. I dostavili se také lhostejní pozorovatelé, zasmušilí
vyznavači Čafky či karlínské Čechie, kteří nemohli nic ztratit a v nic doufat, neboť
nebyla to jejich pře, tento zápas mocných. Lid víry Klokanů měl jisté sympatie pro
Slavii, neboť bylo mu často dožít se potupy, že viktoriáni dali provázet jejich
poražené mužstvo ze hřiště hudbou připravené kapely, která Vršovickým hrála na
posměch smuteční pochod.
První goal Slavie uvolnil v prsou slavistů bouři jásotu. V řadách žižkovských
zašumělo. Placaté čapky se k sobě přichýlily a gestikulující ruce řešily názor, bylali
to branka k chycení Či nikoli. Škarohlídi vyslovovali obavu, že Viktoria lažíruje;
ale optimisté v tom viděli důmyslný uskok. — Teď, doufali optimisté, se Viktorka
do toho vloží.
Po té první brance podíval se Eman mladší na svého šéfa. Když se jejich zraky
střetly, tlustý šéf předstíral lhostejnost a obličej Emanův hlásal, že je nade všecko
povznesen.
Druhá branka Slavie. Lid slavistický metá klobouky do výše. Obec
žižkovských věřících zakolísala. Mnohý se dal strhnout k tomu, že vrhl po
pruhovaném dresu potupným názvem „hasiči"! Avšak optimisté pravili: „Dali jsme
jim dva kusy fóra. Teď ukážeme, co dovedem!“
Eman vrhl kosý pohled na svého šéfa. Nelíbilo se mu, že pan Načeradec je
zarudlý a že si zapaluje doutník. Podezříval ho, že se chechtá pro sebe.
Třetí branka Slavie způsobila u jejich přívrženectva takový projev nadšení, že
to připomínalo výbuch sopky Mont Pele na ostrově Martinique. V řadách
viktoriánských propukl rozbroj. Optimisté byli zatlačeni do defensivy. Nicméně
bránili se chrabře a říkali, že se to všecko ještě dá vyhrát.
Emanovi se zdálo, že se jeho šéf tváří tak, jako by slavil narozeniny. Ohrnul si
límec kabátu a oddal se černým myšlenkám. Jeho tatík neříkal nic, jenom brada se
mu třásla.
Když padla čtvrtá branka Slavie, tu Eman zaťal pěsti a sveřepými zraky hledal
svého šéfa. Tlustý muž zmizel. Nenápadně se vytratil k brance Viktorie. A jako
chlapec, jenž dostal od tetičky tabulku čokolády a uchýlil se do ústraní, aby o svou
pochoutku se nemusel dělit se svými sourozenci, tak i on, osamělý uprostřed
množství, oddal se nezřízené radosti. Odvrhl důstojnost, která zdobí tlusté muže, a
křepčil, opojen vítězoslávou, jako Indián kolem ohně.
Po páté brance Slavie ucítil Eman, že všecko, več věřil a co vzýval, řítí se do
propasti. Za hrozných kleteb zřekl se své víry a prohlásil, že Viktorku nezná, že ji
nechce znát, že ji od sebe zapuzuje. Jeho proklínání zachytil jakýsi pán s červeným
nosem. Ten pán pocítil nutnost odporovat Emanovi. červený nos byl patrně
orthodoxní vyznavač viktoriánské víry. Nic nedovedlo otřást jeho přesvědčením.
Pravil: „Já se vám divím, pane. Vyvádíte, jako by já nevím co.“
„Nemám vyvádět, když vidím takovej debakl?“ opáčil Eman zuřivě.
„To u mne není žádný debakl,“ odvětil červený nos, „to se dá eště spravit a
Viktorka může urvat dva cenné body.“
„Haha!“ zařičel Eman, „voni maj z toho pojem, já se jim divím, že se můžou
ujímat takovejch hadrníků, takovejch financů, lazarů ubohejch, žebráků
hotovejch!“
„Náhodou,“ odvětil ten pán, „hraje to Viktorka docela dobře. Šak vona se
dostane eště do tempa. Viktorka je mužstvo spolehlivý.“
„Já vím,“ děl Eman s trpkou ironií, „ta by takhle mohla hrát s reservou SK
Vlasta Praskolesy. Tomu by to s jistou dávkou štěstí nandala.“
„Vono,“ mínil červený nos, „je těžký s takovou Slávkou hrát. To není žádná
hra, to je ustavičná řada foulů. Voni tu Viktorku vokopávají jako řípu.“
„Ať si ty milostpáni vezmou porculánový kalhoty, když jsou takový fajnový.
Lazaři!“
Vtom padla šestá branka Slavie. „Jojo,“ zakýval Eman hlavou, „rozdejte si to se
zájezdovou jedenáctkou SK Meteor Pletený Újezd. Tady vás už nechci vidět.“
„Pane,“ napomenul ho červený nos, „vono to dycky nejde. Náhodou je Slávka v
kondici. Viktorka má převahu v poli, ale smůlu ve střelbě. To tak někdy bejvá.“
„Slavie,“ odpověděl Eman, „si to může rozdat s nima, kdy chce. Viktorka je
důstojnej rival starejch pánů AFK Litavanu Dobrá Voda.“
Starší Eman zatahal syna za šos a děl mroucím hlasem: „Já už tu nebudu,
hochu, moh jsem taky zůstat doma, že jo, jeden je tu pro smích lidem a eště jsou tu
fandové, který nemaj těch banánů dost a neviděj, že si s nima Slávka hraje betlem.
Až bude Viktorka hrát s FC Chudobinec Pardubice, tak mě zas vem s sebou a já se
budu těšit, že uvidím napínávej boj rovnocennejch soupeřů. Pojď domů, hochu, a
nemluv s těma fandama.“
„Já že jsem fanda?“ ohradil se červený nos, „sami fanděj Slávce a —“
„Kristapána!“ zaúpěl otec a syn současně, „my že jsme fandové Slavie?“
„No a ne? A při tom vedete hloupý řeči, že já jsem s Viktorkou, to zas račte
dovolit, to se mi nesmí říct, nýbrž, pánové, co mně je do Viktorky, my jsme svý
páni —“ „Od kerejch vy teda jste?“ pátral Eman. „Já jsem dycinky Sparťan,“
odvětil muž s červeným nosem pyšně, „rudá je moje barva, za tu se biju. Já, trouba
starej, jsem se těšil, že Viktorka udělá nějakej vejsledek, počítal jsem, že pak bude
lepší umístění v mistrovský tabulce, eště si tak říkám: Viktorka takhle klepnout
Slávku, to máme dva body v taloně, teď máme Kladno, to se taky neví, dobrý by to
bylo —“
„Sparťan!“ zařval Eman, „a von se vopováží fandit Viktorce! A proto já
koukám... Podívejme se na chytrýho, vopatrnýho! Von si myslí, že mu budeme
vyhrávat ligu!“ „Haha!“ zachechtal se sveřepě starší Eman, „tudy na to! Von na
nás šel s politikou. Jo, milej pane, my jsme na Žižkově uvědomělej lid. Viktorka
bude hrát a vy se budete dívat a strkat body do kapsy. To nejde, holečku. Každej ať
se bere vo svý.“
„Viktorka,“ pravil Eman mladší zpupně, „vyhraje, když to potřebuje. Teď jsme
to náhodou nepotřebovali, tak jsme si trochu zalažírovali. Ale abysme vám něco
darovali, to zas prr! Jaký vy jste na nás, takový jsme my proti vám. A nebavíme
se.“
Padl sedmý goal Slavie.
„Jen houšť a větší kapky!“ zvolal povzbudivě Eman starší. „My sneseme i
dvouciferný score. My to mužem dělat.“
Muž s červeným nosem zapomněl zavřít ústa. Ponenáhlu přišel k sobě a
zasyčel: „Tak vy tak? Takhle si to představujete, frajeři fórový? Teď do vás vidím,
uličníci! Hanba vám, škubáni podplacený, tomuhle vy říkáte fair hra? Člověk se
musí divit, když vidí takový poměry —“
Eman mladší mu strčil pěst pod nos, „čuchni si, holomku,“ velel.
Eman starší ho zadržel: „Jen žádný trapný výstupy na hřišti, můj synu. Ukaž, že
jsme karakteři a že se nebavíme se zdrápancema.“
Červený nos se dal kvapně na ústup. U vchodu se obrátil a zvolal: „Než přijdete
k nám na Letnou, tak se stavte dřív u Pohřebního ústavu města Prahy a objednejte
si pohřeb, sígři špinavý —“
Út 10. únor 2009, 01:56:18 CET
kerim003
Email:
letenskaplan@email.cz


Google




Name
Email
Comment
Or visit this link or this one