Zde naleznete informace o Letenské pláni a o Letné na Praze 7.

49. Pobočný závod vyzval mateřský závod na zápas

Dny plynuly v utěšeném střídání, v parcích se objevily žluté kočičky jívy i

zelené čepice sadových zřízenců. Po holých akátech hopkovali kosi a lezli lidé,

kteří stříhali suché větve. Slunce se zjevilo i nad Žižkovem a v ulicích žižkovských

se čepýřil jarní vánek. Chůvy se shromažďovaly se svými kočárky na výsluní,

podobajíce se mravencům, kteří vystavují své pupy slunečním paprskům.

Bylo všude plno ruchu a děti popouzely domovníky k hněvu a rušily strážníky z

erárního klidu. Lidé natírali ploty a služky myly okna a hádaly se se svými

zaměstnavatelkami, protože si nechtěly připnout gurtu. Pensisté kývali hlavami a

říkali „už nám to nastává“ a ve výkladních skříních kralovaly okase a báječně

levné ceny.

Slunce políbilo travnatá hřiště, i rozkvetla jarní liga. Noviny oznamovaly

významné, přátelské i ligové zápasy a vyslovovaly naději, že to i ono významné

utkání přiláká množství sportumilovného obecenstva, že naši borci zajisté

nezklamou očekávání a vydají ze sebe vše.

Pražská filiálka závodu pana Načeradce hlásila mateřskému podniku, že

Viktoria Žižkov otevírá své nové hřiště a toto nové hřiště bude zasvěceno ligovým

matchem se Slavií. Pobočný závod se dával poroučet, jestli mateřský závod hodlá

být svědkem tohoto napínavého boje.

Mateřský závod odvětil, „no ne, samo sebou, musíme bejt při tom, až Viktorka

si odveze ze svýho hřiště fůru banánů". Nato filiálka se dala slyšet, „jen pomalu,

pomalu, my už s váma zaválíme bago".

Mateřský závod pravil se špatně maskovaným rozechvěním, že mistr ligy dobře

ví, čím je povinen své pověsti.

Filiální závod se vyslovil, že mistr ligy odejde ze hřiště co hotový žebrák.

„Uvidíme!“ houkl Žižkov do Prahy.

A ozvěna z Prahy: „No, no!“

Eman litoval, že se Emilka nemůže účastniti tohoto významného utkání. Lákal

ji svůdnými slovy a sliboval, že se Viktorka před ní vytáhne a ukáže jí exhibici,

vědecký football, slovem „správný ťukes“. Emilka vyslovila své politování. Není

to možno, mají „postarbeit“, vdává se dcera jednoho velkoobchodníka a bere si

jednoho inženýra, bude to velká svatba, dělají jí svatební šaty, ohromné, škoda, že

je Eman neuvidí, výstřih, heleďtese, tady, vyentlovanej do paspulky, no, to se musí

vidět, slovem báječné šaty a ty musí být zítra hotové k dodání, to musí Eman

uznat... Eman uznal a řekl, že je to věčná škoda, tady že budou k vidění věci.

Zato Eman starší prohlásil, že se musí tohoto zápasu účastnit. Zachtělo se mu

spatřiti nové hřiště a býti přítomen tomu, jak mužstvo Viktorky bude hájiti čest

jeho rodného města. Už dávno nevyšel za město a jeho staré oči takřka již

zapomněly, jak vyhlíží červeně pruhovaný dres. Jenom slýchal u svého šicího

stroje zvěsti z travnatých bojišť, radoval se z dobrých zpráv a trudil se nad

porážkami svého klubu.

Uvolil se doprovázet svého syna jen na jeho slavnostní ujištění, že Viktorka je

ve výborné kondici a že neuvidí žádnou hanbu. Eman mladší dal prohlášení s

přehnaným sebevědomím.

„Ať jsem Franta, jestli jim to nenaklepeme!“ zvolal chlubně.

„Budiž!“ zabručel starý muž.

Mateřský závod zanechal v krámě paní Načeradcovou, posupnou a zasmušilou.

Pobočný závod stáhl železný závěs a oba, doprovázeni starým pánem Habáskem,

vydali se na bojiště.

 

 

 

 


Út 10. únor 2009, 01:57:57 CET
kerim003
Email:
letenskaplan@email.cz


Google




Name
Email
Comment
Or visit this link or this one