Zde naleznete informace o Letenské pláni a o Letné na Praze 7.

46. Pan Načeradec versus paní Načeradcová a Eman komb.

Pan Načeradec udílel Emanovi poslední instrukce na obchodní cestu, když tu

vstoupila do krámu paní Načeradcová.

„Pane Eman,“ pravila ta dáma, „esli byste byl tak dobrej a skočil nahoru k

dětičkám? Dětičky se po vás ptají, dětičky vás chtí, já s nima nemůžu vydržet, tak

buďte tak hodnej, jděte jim vypravovat pohádku, Otoušek říká, že neveme

medicinu, když nebude slyšet pohádku, on je takovej slabej, nechce se mejt, že

neslyšel pohádku, dělá mně tam plnou hlavu. Hanička nechce kasičku, co já s těma

dětma vystojím, tak kdybyste byl tak dobrej —“

„Teď,“ děl pan Načeradec přísně, „teď nejsou žádný dětičky, teď nejsou žádný

pohádky, teď máme obchodní konferenci!“

„To se ví,“ zdvihla hlas manželka, „že ty vždycky musíš mít kontra, a když já

řeknu bílý, tak je to u tebe černý, napřed musíš bejt ty a ty ostatní jsou u tebe nic

—“

„Pan šéf,“ připojil Eman, „je takovej azes, von vám, milostpaní, dělá všecko

naschvál, já bejt várna, já bych si to nedal líbit, když nemá mít manželka v domě

slovo, tak to přestává!“

„Vidíš?“ zaječela vítězně paní Načeradcová, „i cizí člověk vidí, jakej jseš, moh

bys se stydět, to má bejt pak otec od dětí —“

„Výý!“ zaskřípal pan Načeradec, „tak vy tak? Co vy máte tady co povídat řeči?

Vy máte, mně se zdá, moc chucpe, vyjeden člověče, to já mám mít od vás takový

zastání, že se spojujete s mojí? Vy si to nějak divně představujete.“

Eman přitáhl lokte k tělu, rozpřáhl ruce a zapěl: , Já nemám žádnou chucpe, já

nic nepovídám, já se nic nespolčuju, já nic nevím, já mám svý starosti, moje

starosti na vaši hlavu —“

Pan Načeradec zdvihl ruce ke stropu a poskočil s nohy na nohu: „Nóó, viděl to

svět? On se opovažuje se mnou mluvit po židovsku, jako by byl é... é... disponent

nebo é... é... prokurista... pan Eman má řeči, on se jednomu postaví, velkej pán je

pan Eman, on si myslí, že jeden nemůže bez něho bejt... co si myslíte, člověče, že

jste kantor, že mně tu v mým kvelbu zpíváte, co? Na zpěv jsem si vás nezjednal,

takovej zpěvák mně může bejt ukradenej, nepotřebuju zpěváky, ale versírovanou

sílu, abych měl na někoho spolehnutí. Pudete mi z domu, abych tak zdráv byl, já

vás vyplatím na krejcar a jděte mi pryč, vy mi užíráte věk, já tu nejsem nikdo

...šššš!“ — (zadupal) — „ať jste mi venku!“

„Beze všeho!“ řekl Eman chladně a svlékl pracovní plášť.

Paní Načeradcová ho vzala za ruku.

„Nikam nepudete,“ řekla, „k dětičkám pudete a neposlouchejte ho, on ví moc,

co mluví.“

„Z domu mi pude!“ zahlomozil tlustý šéf.

„Nikam nepude!“ opakovala paní Načeradcová hrozivě.

„Z domu mi pude,“ zaševelil pro sebe pan Načeradec, „a nepude-li sám, pude

odtud jako mrtvěj muž.“

Út 10. únor 2009, 01:48:35 CET
kerim003
Email:
letenskaplan@email.cz


Google




Name
Email
Comment
Or visit this link or this one