Zde naleznete informace o Letenské pláni a o Letné na Praze 7.

45. Emilka prospívá ve vědách

Eman tedy dal se horlivě do vychovávání své dívky. Počínal si opatrně a

metodicky. Z počátku ji uvedl do přípravky footballu. To byly zápasy dorostenců a

reserv, které se konají v neděli dopoledne. Emilka následovala Emana na

žižkovská hřiště, aby tam byla přítomna počátkům vyučování. Eman jí vysvětlil

elementární nauky o správném stavění, stopování míče, přehrávání. Rozvinul před

ní theorii kombinační a přízemní hry, co je to kick and rush a jak má vypadat hra

vnitřního tria. Emilka měla dobrou hlavu a brzy pochopila, co je účelná hra bez

příkras, a zavrhovala parády pro galerii. Eman byl pyšný na svou žačku a viděl

přicházet chvíli, kdy bude moci svou dívku bez obav vyvést na velký zápas.

Símě fandovství vzklíčilo a živeno oddanou láskou vyrostlo v košatý strom.

A bylo to na jednom přátelském zápase Viktorky s Bohemians, kdy měla

Emilka příležitost se vyznamenat. Stála s Emanem vedle staršího pána v brýlích,

který byl tak pošetilý, že stranil Klokanům.

„Neviděl jsem ještě takového soudce!“ děl starší pán trpce. „Steiner se dopustí

foulu proti Bejblovi a soudce píská proti Vršovicům!“

„Dovolte,“ rozlítila se Emilka, „kdy jste viděl nějakej foul?“

Starší pán se shovívavě na ni podíval a pravil: „Musel to vidět každý, když

Steiner strkal Bejbla rukama!“

„Škoda,“ odvětila dívka, „že máte čtyři voči!“

„A vy, slečno,“ odvětil pán trpce, „vy asi tomu footballu moc rozumíte, když

máte tolik řečí.“

„Možná, že více než vy!“ odvětila Emilka sebevědomě.

„Football, slečno,“ vece starší pán, „nejsou ruční práce. Bylo by lepší, kdybyste

si hleděla vařečky!“

„Lepší by bylo,“ odsekla Emilka, „kdybyste mlčel, když už ničemu nerozumíte.

Vemte si pravidla a říkejte si v nich!“

Starší pán spolkl slinu a zadíval se do hřiště. Emanovo srdce jásalo. Kdepak

Emilka! Ta se nedá! Kdo by ji neznal, ten by ji koupil.

„Hej!“ zavřeštěl najednou starší pán. „Wimmer! Rozčísni mu patku!“

Emilka se zachvěla.

„Co jste to řekl?“ zařvala výhružně.

„S vámi, slečno, nemám co mluvit!“ zasupěl starší pán.

„Já vás vyzývám, abyste zachoval klid a nepodněcoval hráče!“ povýšila Emilka

hlas.

„A to bych se na to podíval,“ zaržál starší pán, „abych nesměl své názory

projevit ani v Dolíčku! Jsem zdejší rodák, vršovický poplatník, a smím tedy mluvit

do naší věci.“

„Máte se chovat slušně a reservovaně, jak se na sportovně vyspělé obecenstvo

sluší!“ trvala Emilka na svém. „Fandění se netrpí!“

„Nejsem fanda, ale vy jste fanynka!“ pravil její soupeř.

To popudilo Emilku na nejvyšší stupeň. Ona že je fanynka? Ona, která je ve

sportovních kruzích známa svou dokonalou nestranností. I projevila touhu

vyškrábat staršímu pánovi oči.

Eman uznal za vhodné zprostředkovat mezi oběma soupeři. Učinil to takovým

způsobem, že staršího pána pojaly obavy, když viděl, že pan Habásko zřejmě straní

Emilce.

Obrátil se a šoural se k východu, bruče pro sebe: „Běda, třikrát běda, když už i

ženské projevují takový nemírný klubový fanatismus! Kam to spějeme? Já to

musím dát nějakému redaktorovi do pera, aby ty neudržitelné poměry pořádně

sebral. Dali jsme ženským volební právo a ony teď utiskují člověka na vlastním

hřišti!“

Rozpřáhl ruce směrem k Edenu a zvolal: „Quo usque tandem?“

Emilka se obrátila k panu Habáskovi: „Věřil by to člověk, že můžou být takoví

fandové na světě?“

Eman ji poučil: „S takovejma nejlepší nemluvit a hned jim jednu vrazit! To na

ně platí.“

*

Po zápasu chodili ulicemi a Eman vypravoval mnohé příběhy z bohaté historie

Viktorky a líčil velkolepé činy slavných hráčů, jichž jména žijí v srdci žižkovských

vlastenců.

Setmělo se, na ulicích zaplály obloukové lampy. Ženy počaly s pokřikem

shánět domů své děti. A u nuselských schodů se loučili a Emilka pravila: „Dále

nesmíš, můj milý! Tatík by nás mohl spatřit a prohnal by nám faldy. Je tvrdý a

bezohledný a má dravý start na míč! Kdy se zas uvidíme?“

„Myslím, že to nebude tak brzo!“ odvětil Eman.

„A proč?“

„Ale mám obchodní cestu. Starej mě posílá ven, abych se podíval na zákazníky.

Měj se tu dobře a drž se mně v pořádku.“

Loučili se a rozcházeli ne více než půl hodiny. Pak se rozešli.

Út 10. únor 2009, 01:46:05 CET
kerim003
Email:
letenskaplan@email.cz


Google




Name
Email
Comment
Or visit this link or this one