Zde naleznete informace o Letenské pláni a o Letné na Praze 7.

41. Vyhlášení světové války na hřišti Hlubočep

„Pane můj,“ počal Josef, „můj duch zalétá do dob dávno minulých, do času

nevinného dětství. Vidím sebe, malého hošíka, jenž s houfem svých vrstevníků

prohání se žižkovskými ulicemi a dychtivým zrakem objevuje svět.

Žižkovské i Riegrovy sady s přilehlými ulicemi byly jevištěm našich dětských

her. Skrývali jsme se v houštinách parku, prchajíce před domnělými

pronásledovateli, hulákali jsme do chodeb domů k rozhořčení domovnic. Však to

račte znát. Ještě dnes vybavuje se mi dětská říkanka, kterou jsme rozpočítávali,

hrajíce si na ‚pykanou‘:

Ty malá boule a

veliká koule —“

„— centruj, dribbluj, smi mu patku,

piš!“ —


dodal Eman zpěvavým hlasem, napodobuje dětský hlas.

„Výborně!“ vece Josef, „vidím, že taktéž rád vzpomínáte na ty časy... A pak —

hadrák! Pamatujete se, jak my děti, napodobujíce hry dospělých, vybojovávaly

jsme mistrovské zápasy v žižkovských ulicích? Byli jsme pronásledováni

chocholatými strážníky, sadovými zřízenci i hubatými domovnicemi, kteří se

spojili, aby vyplenili tento ušlechtilý sport.

Nuže, již tenkrát jevilo se rozdělení obyvatelstva žižkovského na dvě víry. Část

mládeže byla vyznání viktoriánského, jiná se přikláněla k unionismu. Pamatuji se,

jak jeden chlapec se uchopil míče, že bude kapitánem, řka: ‚Já jsem Prokop!‘

Nato jsem mu vyrval hadrák a moje dětská ústa pronesla památná slova: ‚Já

jsem Dvořáček!‘ Pod dojmem toho velikého jména dětí sklonily hlavu. Kapitánem

jsem byl já.

Mé dětství plynulo v záři velkých činů tohoto slavného mužstva. Putoval jsem

za ním na Letnou i na pražská předměstí. Sedával jsem s druhy svých dětských her

u nohou starších, kteří zaujímali placená sedadla, a byl jsem šťasten, když jsem

mohl míč, kterým hrál veliký Dvořáček, podat nazpět do hřiště!“

Josef se zadumal a těžký vzdech se mu vydral z prsou.

„Já byl taky takovej!“ poznamenal Eman.

Josef si přetřel zvlhlý zrak a navázal: „Hle, tak ubíhala léta... Já však zůstal

věrný Unionu a dospělí byli dojati, vidouce lásku drobného chlapce k

mistrovskému klubu. Za tuto věrnost dostalo se mi velkého vyznamenání.

Bylo to šestadvacátého července roku 1914. Jel jsem se svým klubem do

Hlubočep, kdež měl náš klub sehrát přátelský zápas. Tážete se, jak je to možno, že

Union Žižkov se snížil k tomu, aby hrál s SK Hlubočepy? Odpovídám: Tenkrát

totiž přetáhl Union z Hlubočep výtečného Holase a za to jim musel dát termín.

Tenkráte, pane, vtiskli mně, nedospělému chlapci, do ruky praporek pomezního

soudce. Nedovedete si představit, jakou jsem měl radost a jak jsem si horlivě

počínal v úřadě outaře.

Union nebral tuto aféru vážně. Za stavu 2 : 2 přiběhl náhle ke mně jakýsi

vousáč, vyrval mi praporek z ruky a zařval: ‚Nehraje se! Vypukla válka!‘

Bylo po zápase. Lid mlčky opouštěl hřiště. Na nárožích bylo viděti hloučky

lidí, kteří četli válečný manifest...“

Josef umlkl.

Út 10. únor 2009, 01:34:45 CET
kerim003
Email:
letenskaplan@email.cz


Google




Name
Email
Comment
Or visit this link or this one