Zde naleznete informace o Letenské pláni a o Letné na Praze 7.

40. O dvou bratrech unionistických

„— a řekněte, co je, že neodvedli práci, a jak si to vlastně představujou,“ tak

zakončil pan Načeradec své poselství k bratřím Šturcovým.

Eman kývl, že je dobře, a vydal se na cestu.

Oba bratří Šturcové byli konfekcionáři a pracovali po léta pro firmu Načeradec.

Bydlili na samém konci Žižkova, tam, kde Kapslovna zírá na nehostinné pláně

Židovských pecí.

O těchto bratřích říkalo se v domě, že „jsou takový tajný". Skutečně budili

dojem spiklenců. S nikým se nestýkali a odmítali hovořit i o počasí. Sousedé je

vídávali pouze pospolu. Uložili domovnici, aby vyzkoumala, co si pořád spolu

šeptají; ale této ženě se to nepodařilo vyzvědět. I usoudili, že jsou členy nějaké

tajné sekty, která zakazuje rozprávět s lidmi, posuzovat poměry a pomlouvat

bližního.

V neděli odpoledne chodívali procházkou za městem, tam, kde vlní se nízká

tráva a tyčí se lešení činžáku. Domovnice tvrdila, že mnohdy ve svátek opouštějí

Prahu za nějakými tajemnými záležitostmi. V pondělí pak mají hlavy u sebe a

horlivě si něco povídají. Když náhodou vstoupí k nim někdo cizí, umlknou a

chvatně se dávají do díla.

„Jako by to ani nebyli lidi,“ končívala domovnice svoje raporty.

Oba bratři vzdali se společnosti lidí a vášnivě přilnuli k dvěma chudokrevným

pelargoniím za oknem a popínavé řeřiše. Zdálo se, že je život zklamal. Nějaký

tajný bol nebo neštěstí vepsalo své znamení do bledých tváří. A přece byli to mladí

lidé. Staršímu Jakubovi bylo něco přes třicet a Josef byl o čtyři léta mladší. Z

počátku, než poznali jejich povahu, dohazovali jim nevěsty. Avšak dohazovačky

narazily na tvrdošíjný odpor. Bratři se obávali, že by žena způsobila zmatek v

jejich životě a rozdělila je; a oni si mají tolik co povídat.

Eman vyhledal činžák blíže Kapslovny a bylo mu jít přes mnohé dvory

rozsáhlého domu, přes mnohé pavlače, než zaklepal na dveře bratří Šturců. Dva

hlasy ho pozvaly dovnitř a Eman vstoupil, přinášeje vzkaz svého šéfa.

Jakub mu nabídl židli a počal se chvatně omlouvat. Je mnoho práce, nemohli

stačit. Jindy dělají i v neděli, ale tentokrát museli odjet za neodkladnou záležitostí.

Při těchto slovech mrkl na bratra, který mu odpověděl stejným posunkem.

„Aha, nějaká děva?“ mínil pan Habásko.

Bratři se zarděli a počali ujišťovat hosta, že je na omylu.

Eman nepátral dále. Zapálil si cigaretu a pohodlně se rozložil, jsa ve sdílné

náladě.

Vypustil dým a pravil: „Tak Viktorka to včera naklepala Kladnu. Co tomu

říkáte?“

„Dobrý je to,“ odvětil uctivě Jakub.

„No,“ protáhnul Eman, „2 : l, to není zrovna vejsledek.“

„Je to vejsledek, prosím,“ děl Josef, „český Cardiff je na svým hřišti oříšek pro

naše leadry.“

Eman kývl pochvalně hlavou a otázal se: „Vy račte bejt přívrženec Viktorie

Žižkov?“

Rysy obou bratrů ztvrdly. Zavrtěli energicky hlavou.

„Tak račte bejt objektivní pozorovatelé?“ pátral pan Habásko.

Bratři odvrátili hlavy a neodpověděli.

„Ať se to veme jak chce,“ mínil Eman, „Viktorka je dneska jediná, která třímá

prapor města Žižkova. Kdo by za dnešních časů moh representovat Žižkov? Slavoj

nebyl nikdy žádná klasa a Union? Haha! Stihl ho zaslouženej osud. Spad mezi

amatéry a eště je otázka, jestli se udrží v první třídě. Patří jim to, hasičům. Dělají

jen Žižkovu vostudu —“

Eman nepozoroval, že oba bratři při jeho výkladu zrudli. Náhle mladší

vyskočil: „Dovolte! Vy chcete Union tupit? Union, mužstvo takový nádherný

tradice, Union, kterej nesčíslněkrát zdeptal Viktorku, Union, kterej úspěšně čelil

Spartě za doby její největší slávy? Nedovolím, ctěný pane, takový rouhání!“

„Josefe!“ zaúpěl Jakub, „pamatuj se, bratře! Běda! Naše tajemství je

prozrazeno! Ó, osude náš neblahý! Teď na Žižkově neobstojíme —“

„Ale?“ podivil se pan Habásko, „tak vy fandíte Unionu? Ajajaj! Ukažte se mi!

Moc jsem slýchával o přívržencích Unionu Žižkov a ještě jsem žádnýho neviděl.

Dyť vy jste, pánové, vzácnost —“

„Pane,“ děl Jakub chvějícím se hlasem, „žádám vás, abyste nás nepokořoval. Je

to pravda, vyznáváme Union Žižkov. Ale my, prosím, nikomu nepřekážíme a

jdeme svou cestou.“

„Je to naše víra a naše přesvědčení,“ připojil Josef, „dlouho jsme to skrývali,

dlouho jsme svoje tajemství střežili před zlomyslnými lidmi. V neděli, když je

pěkný počasí, jezdíme s Unionem na zájezdy. Je nás málo, který jásáme tomuto

sympatickýmu mužstvu vstříc, ale zato jsme všechny tuhý ve svý víře. A po celým

Žižkově, pane, jsou ukrytý semena, naši bratři, který doufají v lepší příští Unionu

Žižkov.“

„Hospodin pronese mocný slovo,“ vece Jakub, „a Union Žižkov se zaskvěje v

barvolesku svý krásy. V to věříme, v to doufáme, v to se modlíme.“

„A za Union Žižkov příkoří vytrpíme,“ děl Josef.

„Jak jste ale,“ otázal se pan Habásko, „jak jste se stali stoupenci Unionu

Žižkov? To mi jako nejde na rozum.“

„Člověku, pane,“ objasnil Jakub, „je víra dána. S tou vírou jsme se už narodili.

A pak, nezapomínejme, pane, že jsem vzdělaný člověk, neb mám dvě třídy reálky.

A Union je team studentský.“

„A mne, pane, víží vzpomínky z mládí k tomuto klubu,“ děl Josef.

„Vypravujte,“ vybídl ho pan Habásko dojat.

Po 24. listopad 2008, 21:14:19 CET
kerim003
Email:
letenskaplan@email.cz


Google




Name
Email
Comment
Or visit this link or this one