Zde naleznete informace o Letenské pláni a o Letné na Praze 7.

39. Názory pana Habáska staršího o manželství

Starý pan Habásko prohlížel se zalíbením cutaway, který právě vyžehlil a

zavěsil na krejčovskou loutku.

Vtom bylo zaklepáno na dveře.

„Kerej čert?“ pomyslil si pan Habásko a velel „dále".

Vešla jedna žinilková paní a ptala se, jestli je správně u pana Habáska.

„To byste byla,“ řekl ten pán a žádal ruměnou paní, aby se posadila.

Paní se ptala, jestli je ten pán, co má syna.

„Panenko milostná!“ ulekl se pan Habásko, „a co má bejt?“

Žinilková paní mu vysvětlila, že je paní Šefelínová a že má dceru a skrz ten pád

„Panenko milostná!“ ulekl se pan Habásko, „že ten uličník něco proved?“

Nahlas pravil: „Tak vy máte dceru, paní? To rád slyším. Někdo má dceru,

někdo syna, jak se to holt šikuje —“

A dodal v duchu: „Ať je to jak chce, já jsem z toho obliga venku. Přeci nebudu

kluka hlídat.“

Toto stanovisko objasnil paní Šefelínové. Děl: „Paní, vono je to těžký. Dnešní

mládež není taková, jaký sme byli my. Jestli se něco mělo stát, to víte... tadyhle

člověk, inu...“

„Vono to není tak daleko,“ uspokojila ho ruměná paní. „Moje dcera na sebe

drží.“

Panu Habáskovi spadl kámen se srdce.

„Hned sem si to myslel,“ pravil s uspokojením. „Můj syn nemá to ve zvyku,

aby dělal holky nešťastný. Von je tak ctnostnej, až se tomu kolikrát divím. Co já

sem se v jeho letech navyváděl. Ale von kdepak! Jenom na práci myslí. Dělá mně

velkou radost, to vám můžu říct.“

Paní pravila, že to je dobře, a pak šíře vylíčila dobré vlastnosti své dcery. Nato

rozvinula své názory o manželství. Její řeč vyzněla v resoluci, že není nad

manželský stav, když si manželé rozumějí.

„Máte pravdu, paní,“ přisvědčil pan Habásko. „Dívám se na hocha a myslím si,

že by měl už svůj čas. Nedělá to dobře, když je člověk sám. Člověk má kde bejt a o

koho se starat. Nad to není.“

„Úplně s vámi souhlasím, pane,“ přisvědčila ochotně paní Šefelínová.

„Arciť,“ pokračoval starý pan Habásko, „je manželství a manželství. Někdy to

dělá dobrotu, někdy manželé spolu žijí hůř než ty cikáni. Říkám synovi, ‚rozmysli

si ten krok, neb nevíš, do čeho lezeš. Takhle to máš dobrý, starej táta se o tebe

stará.‘ On by si, paní, nevydělal ani na slanou vodu. Kluk je to lehkomyslnej a jen

roztopášnost u něho panuje. Užívat luxusy a biografy, to je jeho.“

Ruměná paní poklesla na mysli, když slyšela tuto informaci z kompetentních

úst.

„Když teda myslíte, pane,“ pravila s povzdechem, „tak to dceři přetrhnu.

Nedovolím jí slézat se s lumpem.“

„Lumpem? Kdo je lump!“ zvolal stařík rozhořčen, „míníte-li mýho syna, tak to

odvolejte, chcete-li bejt se mnou zadobře. Takovej hoch, paní, dneska neroste. Co

já bych si bez něho počal. On jenom pro svýho otce žije. Za mě by dejchal, kdyby

to šlo. A řemeslo dneska nejde, jak by mělo jít, tak je mi každej groš, co přinese

domů, dobrej. Jaký je to hodný dítě! Ne aby jako jinej landal s kamarádama, to on

nevede. Večír sedí doma a předčítá mně z knížky. Ta holka bude šťastná, která ho

dostane. Ale on pro každou není k mání. Musí mít nevěstu vzdělanou, aby si s ní

moh vyměňovat názory. Můj syn není jen tak někdo. Jeho šéf nedá bez něho ani

ránu. Ano, já vám to říkám spravedlivě.“

Paní Šefelínová vztyčila během této povzbudivé řeči hlavu jako květina

pokropená rosou a v jejím srdci zkvetla nová naděje. Pravila, že ji to těší, že se

seznámila s rodinou, která je obalena ctnostmi jako šípkový keř poupaty. Má za to,

že pan syn volil dobře, když jeho zrak padl na Emilku. Je to dívka nemoderních

názorů, která chodí rovnou a dbá slušnosti. Její direktrice má o ní nejlepší mínění a

chce ji udělat manipulantkou. Je tak vzdělaná, že i bankovní úředník by si s ní

mohl vyměňovat názory. Každý muž, který ji dostane, bude velebit svou šťastnou

sudbu.

„Je-li vaše dcera taková, jak říkáte,“ mínil pan Habásko, „pak uděláte dobře,

když si tu věc pořádně rozmyslíte. Vono při takový věci je nejdřív ‚ejchuchu‘ a pak

‚ouvej‘.

Známe takový pády. Dokavad je dcera u matky, tak je dobře. Pak lituje, když

pozná svět. Takhle je svou paní, a když se vdá, bude obskakovat chlapa, kerej za to

ani nestojí. Když to musí bejt, tak ji z domova nedávejte. Manželství je věc... inu...

lepší je, když je každej pro sebe. člověk neví, do čeho leze. Nejlepší všeho nechat,

to vám říkám jako zkušenej člověk. Já vím, co mluvím, já to mám prozkoumaný —

Žinilková paní vstala a řekla, „když teda myslíte".

Pan Habásko odvětil, „dyť my si rozumíme, dělejte, jak umíte". A blahopřál si,

že to té paní tak krásně vyložil.

Paní Šefelínová se loučila s tím, že se na to člověk musí několikrát vyspat. Má

doma velké soužení, protože její muž je velký kruťas, který té známosti nepřeje.

Pan Habásko odvětil, že on zase není kruťas a že rád vidí věrnou lásku až za

hrob. Nejlepší je nemíchat se mezi ty mladé, však ono se to všecko vyjasní.

Žinilková paní loučila se slovy, že je ráda, že poznala pana Habáska. Pan

Habásko odvětil, že si rád promluví s moudrým člověkem.

A zavolal na ni: „Dělejte tak, jak jsem vám řek, a uvidíte, že dobře pochodíte.“

Pak zavřel dveře a usedl k šicímu stroji.

Když byla paní Šefelínová na ulici, tu stala se její mysl kořistí zmatků. Jednu

chvíli její duše plesala, když si opakovala optimistické názory pana Habáska o

manželství a jeho příznivý soud o povaze jeho syna. Hned vzápětí byla tato nálada

zdolána jeho pesimistickými úvahami. Zdálo se jí, že starý pan Habásko by nemohl

být povolán k tomu, aby řídil informační kancelář. Protože však byla matka

dospívající dcery, nabyla u ní převahy příznivější část výkladů pana Habáska. I

nabyla přesvědčení, že Emanův otec je moudrý muž, ale její manžel že je blázen,

který musí být přemožen a spoután. —

„A co jsem ještě chtěla?“ tázala se sama sebe, když došla k tomuto rozhodnutí.

„Aha,“ odpověděla, „musím koupit půl kila telecího hrudí.“

A šla k řezníkovi, sestavujíc v duchu oběd na příští den. Při tom jí přišlo na

mysl, že kamna nedělají dobrotu a že se musí zavolat člověk. Představa

plápolajícího ohně v kamnech vzbudila v ní obraz jejího chlapce, na němž ty šaty

hoří, a že se mu musí dát dělat nový obleček. Rozhodla se, že dá šít u pana

Habáska, aby důkladněji prozkoumala jeho názory.

Po 24. listopad 2008, 21:12:16 CET
kerim003
Email:
letenskaplan@email.cz


Google




Name
Email
Comment
Or visit this link or this one