Zde naleznete informace o Letenské pláni a o Letné na Praze 7.

37. Láhev se znojemskými okurkami v čele průvodu

Paní Načeradcová radila se právě se svým svědomím, jakou sklenici zavařeniny

by měla otevřít, když tu se přiblížil k domu manifestační průvod. Ten průvod měl

malebné uspořádání.

V čele kráčel muž s čepicí na hlavě a v modré zástěře. V ruce nesl láhev, ve

které mezi znojemskými okurkami plaval hadrový míč. Vletěl tam, jak se tvrdilo,

při výkopu z rohu.

Vedle muže kráčela jeho manželka a měla plamennou přednášku proti

uličnictví, které se v poválečné době povážlivě rozmohlo.

Za tímto manželským párkem kráčel jeden pán, který se řvoucím hlasem

dožadoval náhrady za rozbité okno.

Načež následovala skupina lidí, která tvrdila, že všechna okna jejich příbytku

mohla vzít za své. Mezi nimi vynikala vysoká ženština, která se dala slyšet, že

„tady jde vo život".

Uprostřed zástupu byli vedeni zajatci. Dvořáček se vyznamenával tím, že měl

odřený nos a kolena venku. Hanička-Klapka vyměnila svoji indoevropskou pleť za

obličej habešského mouřenína. Její úbor byl na mnohých místech roztřepen. Velký

střelec Prokop dopustil se během transportu několika rafinovaných urážek na cti.

Průvod uzavíral strážník s tlustým zápisníkem.

Deputace, vedená strážníkem, přednesla panu Načeradcovi svoje požadavky.

Propukl šum, reptání a povyk. Pan Načeradec viděl se nucena vykoupiti své dítky z

moci zástupu. Strážník horlivě si zapsal adresu tlustého muže a pak, obrácen k

zástupu, zavelel zvučným hlasem rozchod.

Shromáždění přijalo jednomyslně resoluci „ten velkej chlap by měl mít z toho

rozum a eště ty děti kazí“ a nato se rozešlo v důstojném klidu.

Paní Načeradcová se s nářkem zmocnila svých dětí a strčila je do koupelny. Za

pomoci mýdla a zinky podařilo se jí pod nánosem hlíny objevit obličej dcery

Haničky. Děti byly opatřeny svetry, šálami a obvazy a pak bylo telefonováno pro

lékaře. Medicinská autorita prohlásila jejich stav za uspokojivý, načež vzala

honorář a odešla.

Po jeho odchodu pravil pan Načeradec k paní Načeradcové: „Ten Eman je

vzdělanej člověk.“

Paní Načeradcová smáčkla slzu v oku.

Pan Načeradec opakoval svoji myšlenku.

Paní Načeradcová rozhodila rukama a ptala se několika nepromokavých plášťů,

viděly-li nešťastnější ženu, než je ona. Má-li ještě dále tráviti svůj věk s tím

surovcem, který nemá ohled na její nervy. Když gumáky mlčely, tu prohlásila

nešťastná žena, že to tak nenechá a že půjde k mamince.

Nato pan Načeradec řekl, že vůbec nic neřekl, že nic neříká a že mlčí. Pak

odešla paní Načeradcová do ložnice a tam se zadívala láskyplně na svoje dítky.

Otáček seděl v peřinách a byl zahloubán do četby „Miloslava Vlnovského“,

Hanička zádumčivě vystřihovala panenky z obrázkového archu.

Matka se pokochala tím obrazem a pojala rozhodnutí, že si nedá svoje děti

mrzačit.

Po 24. listopad 2008, 21:09:32 CET
kerim003
Email:
letenskaplan@email.cz


Google




Name
Email
Comment
Or visit this link or this one