Zde naleznete informace o Letenské pláni a o Letné na Praze 7.

35. Eman je vzdělaný člověk

Eman mladší byl paní Načeradcovou přivítán s poctami. Tato dáma viděla v

něm dobrého ducha, jenž přináší jejím dětem ztracené zdraví. Za jeho

nepřítomnosti totiž dětičky opět počaly těžce churavět, odmítaly dobré polívčičky a

poděšená matka viděla útočit smrt na svůj dům. Přivolaní lékaři, ten pan dr Brod,

který ničemu nerozumí, i pan dr Krauskopf, který má zlaté ruce, krčili rameny a

říkali, že příroda je mocná a že je třeba změny vzduchu. Pak vzali hříšné peníze,

umyli si buclaté ruce a odešli, aby zase jinde rozšiřovali doktorský zápach.

Pan Habásko byl uveden do ložnice, kde se tísnily památky po předcích a po

příbuzných se zápachem naftalinu, a tu uzřel v rozválených postelích dva balíky,

složené z obvazů, svetrů a vlněných šál. Jeden balík četl „Dobrodružství Miloslava

Vlnovského“; při bližší prohlídce se ukázalo, že je to churavý Otáček. Ten druhý

balík vystřihoval panenky z obrázkových archů; když zakňoural „mamá", projevil

se býti Haničkou.

Při spatření pana Habáska nalezly oba balíky ztracené zdraví. Strhaly se sebe

obvazy a prohlásily, že už nebudou v posteli a že chtějí ven. Paní Načeradcová je

zapřísahala, ať zůstanou doma, protože je vzduch pln bacilů, jak je vědecky

dokázáno. Než ani matka ani bacily nemohly děti přinutit, aby zůstaly v posteli.

Eman byl povýšen na chůvu a bylo rozhodnuto, že půjde s nimi na procházku, při

čemž jim bude vypravovat poučné příběhy.

Paní Načeradcová zašla do obchodu, kde zastihla svého manžela, jenž právě

kreslil ozdobně nápis:

Báječné „levné“ ceny!

Slovo „levné“ dal do uvozovek, protože viděl v této značce prostředek k

okrášlení své výkladní skříně.

„Ten Eman je věru vzdělanej člověk,“ počala paní Načeradcová rozmluvu.

Pan Načeradec vycenil falešný chrup, pokrčil rameny a mírně kolébal hlavou se

strany na stranu.

„Je vzdělanej člověk!“ opakovala paní Načeradcová s důrazem.

Hlava pana Načeradce se kývala rychleji.

„Ty musíš mít dycky kontra,“ zaútočila paní Načeradcová, „když já řeknu bílý,

u tebe je to černý.“

Hlava se zastavila ve svém pohybu, zato obočí se zdvihlo.

„Máš moc řečí, Richard!“ děla paní Načeradcová přísně.

Pan Načeradec přitiskl lokte k tělu a obrátil dlaně k nebesům.

„Nejlepší s tebou vůbec nemluvit,“ mínila paní Načeradcová hořce.

Pan Načeradec vydal ze sebe zvuk „cs—cs".

„Jeden aby se s tebou pořád hádal. Po druhý radši nebudu mluvit. Hned je u nás

rámus, že pro hanbu nemůžu jít mezi lidi. My jsme už tím rozhlášený.“

Pan Načeradec rozpřáhl ruce a oslovil visící covercoat: „Nóó? Co tomu říkáte?

Já se hádám!“

Dříve než mohl covercoat odpovědět, ujala se slova paní Načeradcová: „Nóó?

Tak já se hádám!“

„No, a nehádáš se?“

„No, a hádám se?“

„Tak se nehádej a mlč!“

„Já jenom řeknu, že je vzdělanej člověk, a už je rámus.“

„Říkám já, že není vzdělanej člověk?“

Do krámu vstoupil obchodní cestující. Při jeho spatření nalezli manželé

svornost a podnikli útok na cestujícího. Za pokřiku: „Nic nepotřebujeme, máme

všecko, obchody nejdou,“ vytlačili vetřelce ze dveří.

Po jeho odchodu chtěli opět navázat rozmluvu, ale nemohli si vzpomenout, o

čem mluvili.

 

 


Po 24. listopad 2008, 21:04:10 CET
kerim003
Email:
letenskaplan@email.cz


Google




Name
Email
Comment
Or visit this link or this one