Zde naleznete informace o Letenské pláni a o Letné na Praze 7.

32. O strašném panu Šefelínovi

„Jsem hnedlinko samej konflikt,“ rozjímal Eman mladší, když se za ním

zavřely dveře. V mysli mu vyvstal obraz pana Šefelína. Kdo je pan Šefelín? Je to

otec slečny Emilky a kromě toho syna studujícího. Je to muž černých, ponurých

knírů a chmurného názoru světového. Výchova dětí se řídí prostou, avšak účinnou

poučkou. Podle pana Šefelína má dnešní ženská plnou hlavu světa, takže je nejlepší

odepnout pásek a řezat ten ženský svět; jen tak jim možno vyhnat marné myšlenky

z hlavy. Pan Šefelín netrpí, aby si jeho dcery něco začínaly. Paní Šefelínová se s

ním neshoduje. Ba, zdá se, že svého muže pokládá za starého blázna, který

nechápe, že holky musejí z domu, a když se chtí provdat, že musejí být k

mužským; ovšem nějaké lehkomyslné pletky paní Šefelínová také netrpí. Ale tato

dáma má zřídka kdy příležitost své myšlenky vyslovit nahlas. Neboť pan Šefelín

zahrnuje do své poučky o přehnutí přes koleno a odepnutí pásku také svoji

manželku.

Nuže, včera doprovázel Eman mladší slečnu Emilku domů do Nuslí. Emilka

byla zasněna; nepitvořila se a nebyla chechtavá: Měla vážnou známost. Holky v

šití to vzaly na vědomí a Emilka stoupla v úctě. Říkaly sice, že Eman by nebyl

jejich typ, ale uznávaly, že jim to sluší.

Eman musel vždycky dívku opustiti na hranici města Nuslí. Nepřipustila, aby ji

doprovázel až ke vratům. Neboť tam bylo velmi nebezpečno. Včera ale měli si moc

co povídat, zapomněli a octli se až u domu.

Najednou se ze stínu vynořil strašný pan Šefelín. Uzřel svoji dceru v průvodu

mladíka. To vzbudilo v jeho mysli krutý hněv a on počal řvavě klást různé otázky.

Nechce-li dcera být na to tata doma? Nechce-li, aby ji jednu vrazil? Nechce-li, aby

ji naučil tahat se s chlapy? Načež položil panu Emanovi podobné otázky. Přeje-li si

poznat pana Šefelína? Nechce-li zmizet s obzoru dřív, než přerazí všechny jeho

hnáty?

„A vůbec, kerej vy jste?“

Eman zachoval chladnou mysl a představil se. Když se pan Šefelín dověděl, že

pan Habásko je ze Žižkova, tu upadl v třeštění. Neboť Žižkov žil v představách

nuselského občana jako město hříchu a zločinu. Eman usoudil, že je nejlepší dát se

na kvapný ústup před zuřícím mužem.

„Chlap ze Žižkova, to by mi tak scházelo!“ bručel rozkacený otec, když

odváděl naříkající Emilku domů.

Tentokrát paní Šefelínová byla stejné mysli se svým manželem. Také ona

klonila se k názoru, že Nusle jsou město ctnosti, ale na Žižkově vládne neřest.

Nesla hlavu vysoko a chovala hrdé ideály. Toužila po tom, aby se její dcery

provdaly do Prahy, ale když by jim to nebylo přáno, tak aby se aspoň vdaly za

nuselské řemeslníky.

Emilka myslila na smrt. Viděla se v rakvi, v bílých šatech z hedvábného crêpegeorgettu.

Vlastně ne, teď je moderní crêpe-romaine, co je metr za 150 Kč. Takové

svatební šaty by jí hrozně slušely. Vlečka by musela být nesmírně dlouhá, šaty

splývavé, pošité myrtou. Ježíš, to by byla krása! Takové šaty viděla v jednom

časopise na obrázku, který představoval, jak se vdává jedna anglická lady. Vlečka

pokrývala jako bílá pěna celé schodiště chrámu. Ženich měl vousky a cylindr.

Takovou svatbu by také chtěla mít, holky by jí záviděly, ale teď je konec, žádné

svatby nebude, ale Emilka pobledne, nešťastná láska jí bude užírat věk, srdce jí

pukne a děvčata budou strašně brečet, až ji uvidí v rakvi, koupí jí kytici tuberos, co

jsou to vlastně ty tuberosy? V románech se o tom pořád píše, ale ona žádné

tuberosy neviděla, kdo ví, jestli nějaké jsou. Ostatně to spraví kytice bílých růží. A

co tatínek, ten bude asi vyvádět, ale to už bude pozdě, měl si to rozmyslit dříve a

neměl se plést mezi dva mladé lidi.

Holky od Schmalfussky se dověděly hned druhý den, že má Emilka nešťastnou

lásku, a velmi jí záviděly, protože nešťastná láska je dneska velká vzácnost, která

se vidí jen v biografu. A hned by si všecky přály mít nešťastnou lásku, i ta zrzavá

ficka Anděla, co je samá noha. I paní direktrice pojala k Emilce sympatii, že se

rodiče staví na odpor její věrné lásce, a slíbila jí, že ji udělá manipulantkou, ať si to

tak nebere k srdci. I paní Schmalfussová se nechala slyšet, že sama promluví s

panem Šefelínem, protože její děvčata smějí mít pouze šťastnou lásku, neboť

nešťastná láska nedělá v obchodě dobrotu.

Avšak Eman nemyslel na smrt, ale rozjímal o tom, kterak :se utká s panem

Šefelínem. Musí ho pokořit nejen za svou osobu, ale i za město Žižkov, které ten

pán tak bezuzdně potupil.

„Já ho potřu rozdílem třídy!“ rozhodl se pan Habásko mladší.

Po 24. listopad 2008, 20:56:00 CET
kerim003
Email:
letenskaplan@email.cz


Google




Name
Email
Comment
Or visit this link or this one