Zde naleznete informace o Letenské pláni a o Letné na Praze 7.

29. Povídka o tom, jak vzniklo levé křídlo Slavoje Žižkov

Eman zastihl paní Načeradcovou v bezmezném hoři nad tím, že její děti

pohrdají potravou a uvádějí se tím do zkázy. Pravil: „Chci vám vypravovat

povídku o tom, jak vzniklo levé křídlo Slavoje Žižkov.“

Děti zatleskaly rukama a žadonily, aby vypravoval. Avšak pan Habásko děl, že

bude vypravovat jen pod podmínkou, když budou jísti.

„Jezte tu dobrou polívčičku,“ zaúpěla paní Načeradcová, „pan Eman vám bude

vypravovat pohádku.“

Děti se sklonily nad talířem a pan Habásko počal: „Není to žádná pohádka, ale

opravdivá událost, kterou mi vyprávěl můj zvěčnělej děd, a ten nikdy nelhal, leda

před soudem. Nuže, slyšte:

Žil kdysi před dávnými lety ve městě Žižkově, v Husové třídě čp. 6789, nějaký

pán a ten se jmenoval pan Nedopita. Byl to katolík, zachovalý, povoláním řemenář,

měl ženu Alžbětu a šest dítek.

Byl to dobrej otec, kterej dbal o vzdělání svejch dětí a přál si, aby to přivedly

dál než on. Pročež je vodíval každou neděli na zápasy.

Tenkrát byl Slavoj Žižkov významný mužstvo, který bylo tvrdým oříškem i

letenským leadrům. Válčilo v první lize a mnohej klub z hřiště Slavoje odnášel

vagón banánů. Zkrátka, byl to soupeř, jehož podceňování se nevyplácelo.

Tak jednoho dne vypravil se ten otec s mátí na hřiště Slavoje a vzali s sebou

svejch šest nezaopatřených dětí. Byl to mistrovskej zápas, esli se můj děd neměj lil,

s Radlickým AFK, kterej, jak známo, má svý hřiště u Porculánky v Radlicích.

Musím říct, že to nebyl dobrej match. Obě mužstva nebyly v dobrý kondici a

nahrazovaly nedostatek umění tvrdou hrou, která byla s to diskreditovat dobrý

jméno našeho footballu. častý poklesky proti fair play vyvolávaly bouři rozhořčení

v řadách sportovně uvědomělého obecenstva.

Zejména Slavoj hrál špatně a bez důrazu, forward byl rozklíženej, v záloze to

neklapalo a obrana byla nejistá. Brankář pustil goal, kterýmu při trošce pozornosti

mohl zabránit.

Není divu, že děti byly nepokojný, když neviděly žádný vejkony, vrněly a

zlobily, čímž vyrušovaly tatíčka i matinku.

Matince to bylo už hloupý a tak povídala tatíčkovi: ‚Táto, houkni na ty děti, ať

nevyvádějí!‘

Táta přiložil dlaně k ústům a udělal: ‚Houk!‘

Najednou, kde se vzalo, tu se vzalo, objevilo se nové levé křídlo jménem Houk.

Dřívější křídlo, salát, co nedalo správného centra, se ztratilo a ten Houk to válel tak

slavně, že veškerý bariéry měly oči na stopkách a koukaly, jak ten Houk sváděl

souboje o míč, jak z těch soubojů vycházel co vítěz, jak unikal křídelním halvům,

měl běh, dribbling, všecko, jak se na křídlo patří, uměl si to hasit těsně po lině,

rozvrátil obranu Radlického, centroval a dával mocný šupy.

Tak tohle je pověst o tom, jak vzniklo levé křídlo Slavoje Žižkov Houk, a tuto

pověst si vyprávěj veškerý obyvatelé a zvláště starý lidi, který pamatují moc

věcí...“

Tato zkazka byla vyslechnuta se zatajeným dechem a je zaznamenáno, že

tenkrát nevinná holátka paní Načeradcové bez reptání snědla talíř polévky, i zase

zemlbábu. Paní Načeradcová tonula v nadšení a byla rozhodnuta pokládati pana

Habáska za největšího pedagoga tohoto věku.

„Pane Eman,“ pravila, „já jsem na ty děti slabá a mýho taky neposlechnou- Vy

to s dětma umíte, tak vás prosím, abyste na ně dohlíd. Já si to nechám něco stát,

uvidíte, že se ukážu, já nejsem taková.“

Pan Habásko hrdě odmítl jakoukoliv odměnu, ale slíbil, že vychová z Otouška

a Haničky znamenité členy rodu Načeradcová, které, co se týče jídla, budou

vzorem všem rozmazleným dětem.

So 18. říjen 2008, 23:57:13 CEST
kerim003
Email:
letenskaplan@email.cz


Google




Name
Email
Comment
Or visit this link or this one