Zde naleznete informace o Letenské pláni a o Letné na Praze 7.

24. Povídka o panu Katzovi

„Kterej Katz?“ tázal se vyhlášený doktor, „karlínskej kořalečník?“

„Ne,“ zavrtěl hlavou pan Kauders, „Katz z Kaprovy ulice. Armatury a kovové

součástky. Po prvé se vyrovnal v roce 1902. Naposled jsem ho vyrovnával já v

roce 1913. Pak jeho dcera udělala partii a Katz umřel.“

„A co je s Katzem?“ naléhalo příbuzenstvo.

„Katz,“ počal pan Kauders, „byl taky takovej fanda. Ale tenhle fandil Deficitu,

protože to byl ještě takovej starodávnej a orthodoxní žid. Žádnej pátek nevynechal

kostel a párky kupoval jen u Kominíka.“

„Ještě dnes jsou takoví,“ poznamenala paní Nedomová, „znám jednu, která bere

košer cikorku.“

„Ty mlč!“ píchla ji sestra, „já nejsem žádná starodávná, ale křesťana bych si

nevzala.“

„Nehádejte se,“ napomenul je strýček Ignác, „vy jste jako ta židovka, co si šla

stěžovat k zázračnýmu rabínovi. Znáte to? To je moc dobrý. Byla jedna židovka —

„Ignác, nech vypravovat Kauderse,“ napomenul ho vyhlášený doktor.

Kauders se ujal slova.

„Tak ten Katz byl přívržencem DFC. Ale nikdy nešel na zápas, když hrál jeho

klub. Říkal, že je nervosní a že by mu to muselo srdce utrhnout, kdyby měl DFC

prohrát. Říkal: ‚Já vydám za lístek horentní sumu a Deficit mně to prohraje. Copak

to jeden dneska může dělat?‘ — Ale Katz nebyl lakoměj, že by mu bylo líto peněz,

ale protože se bál, že ho zkroutí mrtvička.

Když měl Deficit zápas, tu se pan Katz dostavil ke hřišti asi tak doprostřed, aby

byl u vejkopu. Když cítil, že DFC útočí, běžel podle ohrady až k bráně. V tu chvíli

neviděl a necítil, takže bylo nebezpečný se k němu postavit. To by ho jistě kop do

břicha. Stopoval, dribloval, přehrával a psal na bránu, a kdo se na něho díval, ten si

myslil, že se ten starej člověk zbláznil.

Ale když byl útok DFC odražen, tu rval si šediny a dával se do hlasitého nářku.

Nejhorší bylo, když ucítil, že je jeho klub tísněn. Tu schoval hlavu do límce,

nechtěl nic vidět, nic slyšet a vydechl, teprve když poznal, že se mužstvo

vyprostilo z obležení.

Když DFC vyhrál, tu z radosti nakoupil všem dětem v parku preclíky, neboť

byl náramnej milovník dětí. Ten den jste mohli mít od starýho Katze všecko. Já

myslím, že by byl v tu chvíli i ochoten platit věřitelům. Ale zápasy jsou většinou v

neděli, tak. Katz nepřišel do pokušení.

Horší bylo, když klub prohrál. Tu se postavil čelem k ohradě, odříkal kaddiš,

modlitbu za zemřelé, a pak šel smutně domů. A každýmu, kdo ho oslovil, říkal:

‚Nechte mě bejt, jsem už starej muž, jsem nemocnej muž, jsem mrtvěj muž a

nechci slyšet řeči —‘“

So 18. říjen 2008, 22:54:12 CEST
kerim003
Email:
letenskaplan@email.cz


Google




Name
Email
Comment
Or visit this link or this one