Zde naleznete informace o Letenské pláni a o Letné na Praze 7.

22. O černém mikádu

Není muže tak chladnokrevného, který by, vstoupiv do dámského salonu,

nepocítil vratkou půdu pod nohama. Eman vešel do místnosti, kde bylo

shromážděno asi dvacet děvčat u šicích strojů. Věda nevyzkoumala, co nutí

švadleny v dílně k pištivému smíchu, když spatří mužského. Eman byl uvítán

takovým záchvatem veselosti, že i tento muž ze Žižkova byl zmaten. Ani přísná

direktrice, která vyšla Emanovi vstříc, nedovede zažehnat tuto nenadálou bouři

smíchu.

Pan Habásko pozoroval k své nelibosti, že nejbujněji si počínalo jedno okaté

děvče s černým mikádem. Její sousedkyně musela jí sázet herdy do zad, aby přišla

k sobě.

Pan Habásko pozoroval k své nelibosti, že nejbujněji si počínalo jedno okaté

děvče s černým mikádem. Její sousedkyně musela jí sázet herdy do zad, aby přišla

k sobě.

„Ale slečí!“ napomenula ji direktrice, „ona má chování, copak se to patří?“

Velebný příchod paní Schmalfussové způsobil utišení,

jako když inspektor vstoupí do třídy. Pan Eman rozpačitý a zardělý vysvětlil jí

účel návštěvy. Paní Schmalfussová oznámila důstojně mladému muži, že bude jí

dnes možno setkat se s paní Načeradcovou a že žádá, aby jí vyřídil uctivý pozdrav.

Pan Eman odvětil, že děkuje a že vyřídí. Odcházeje vrhl hněvivý pohled na

černé mikádo a umínil si, že „to tý blbý žábě vykreslí".

Večer počkal si na ni před domem, zmítán neurčitými pocity. Chtělo se mu

vysvětliti tomu pištivému stvoření, že není žádný hej — počkej.

To bych rád viděl, uvažoval hněvně, jestli se to smí, aby taková plynera z

člověka tadyhle... Rozhodl se ve vší formě žádat satisfakci za uraženou čest.

Vtom ji zahlédl, jak opustila dům a spěšnými kroky zamířila ke stanici

elektrické dráhy.

Dostihl ji a smekl klobouk se slovy: „Tak bych byl jako tady, slečno.“

Černé mikádo se polekalo a zapištělo.

„Nebojte se,“ konejšil ji pan Habásko, „já jenom... co jsem to chtěl říct... Já

myslím, že máme stejnou cestu.“

Slečna odvětila, že jí matinka přísně zakázala mluvit s pány.

Eman se divil, že je paní matinka taková přísná.

Ó je! Ta by jí dala! A tatínek, ani se neptejte —

Eman jí vysvětlil, že je vážný, mladý muž s postavením. Naproti tomu slečna

dala k lepšímu, že má sestřičku a ta vám je hotový čert. Eman vyslechl tuto zvěst s

předstíraným zájmem a zjistil s uspokojením, že to děvče má pěkné nohy. Připojil

úvahu, že maminka dělá dobře, když ji vede k slušným mravům. Dneska je svět

špatný a není komu co věřit.

Slečna s jistými rozpaky a s mnohým pištěním mu svěřila, že se jmenuje

Emilie, ale že to jméno se jí vůbec nelíbí. Raději by se jmenovala Věra, ale

pochybuje, že by jí to jméno slušelo, protože je bruneta. Lepší by bylo, kdyby byla

blondýnka, ale zas by se jí chytaly pihy, jako Máňa, její přítelkyně, ta má jednu

pihu vedle druhé a je proto celá nešťastná. Ale zato má u pánů štěstí a páni jí píšou

krásná psaní. Vtom se zarazila a pohlédla podezíravě na pana Emana. Snad je pán

už ženatý? To by pak byla od něho špatnost točit se po mladých děvčatech.

Pan Habásko ji ujistil, že to zas vůbec ne, aby byl ženatý; je svobodný, až ho to

kolikrát mrzí, neboť člověk potřebuje svůj pořádek.

Slečna Emilie, uslyševši tu vážnou úvahu o manželství, zvážněla. Ani jí

nenapadlo se pitvořit. Protože přijížděla právě její tramvaj, rozloučila se s panem

Habáskem slovy „na shledanou". Při tom vrhla naň povzbudivý pohled.

Když Eman osaměl, tu rozjímal, že tomu děvčeti neřekl všecko, co si myslí.

Ale utěšil se tím, že zítra je také den a že se uvidí.

So 18. říjen 2008, 22:49:52 CEST
kerim003
Email:
letenskaplan@email.cz


Google




Name
Email
Comment
Or visit this link or this one