Zde naleznete informace o Letenské pláni a o Letné na Praze 7.

20. Eman se tatíčkovi nechce líbit

Starší Eman pohlížel úkosem na svého syna a řekl si, že se mu v poslední době

nějak nechce líbit.

Mladší Eman se ostatně sám sobě nelíbil. Něco ho tlačilo a uvádělo ve zmatek.

Sám sobě charakterisoval ten stav, že „je votrávenej jako šťovík".

Ten den ráno leštil boty, ale jeho duch opustil botu, které měl dodat lesku, a

potuloval se v neznámých končinách. Starší Eman ho přistihl při okamžiku, kdy

plivl do leštidla, ale pak pohlížel do krabičky zasněným zrakem, ševele rty.

„Jářku,“ ozval se starý, „jak počítám, je v tom holka.“

Tato slova přivedla opět syna k vědomí. Počal leštit botu se zuřivou energií.

„Tak co,“ navázal opět starý, „trefil jsem to?“

„Je a není,“ odvětil syn.

„Tak. No, to se ví. Teď chytil místo a už si musí ženskejma šmodrchat život,“

počal naříkat otec. „Je to svízel s pitomcem. S děvkami si začíná.“

„Že byste zrovna musel nadávat, to nemusíte,“ odpověděl Eman zpupně, „a co

se týče děvek, náhodou byste moh bejt zticha.“

„Co je tohle za řeč...,“ zachvěl se starý, „týý! Já tě povídám! Co má bejt s

děvkama?“

„Já nevím, co má bejt,“ odvětil Eman, „sám jste začal do mne vandrovat.“

„Ty neuhejbej a mluv rovnou. Já mám bejt tebou považovanej za děvkáře, nebo

jaks to myslel?“

„Já nic nemyslím. Já jenom povídám, jak některý lidi, co maj vdovy v hlavě,

jinejm vykládaj o holkách.“

„Ááá,“ zaječel Eman starší, „tak ty tak?“

„Žádný výtržnosti,“ děl Eman mladší drze, „já za to nemůžu, že vaše srdéčko

promluvilo. Nehořekujte a milovaná vdova bude vaší.“

„Já tadyhle něco popadnu, ty lazare jeden špatná! Já tě naučím chování,

uličníku. A co se týče vdovy, náhodou tě řeknu... Já vím, co ženská obnáší, takovej

pojem z toho mám. Na vdovu nemám myšlení, ale kdyby to muselo bejt, tak

opravdu do toho praštím, protože s tebou už není k vydržení. Já jsem na tebe

kratina, ale vdova tě dá odpověď, že budeš koukat —“

„Vy si to představujete tak, že mě s vdovou vezmete do presu a já budu muset

kapitulovat před vaším uměním, Už jsem tě řek, že ten starej internacionál vdova

nemůže rozvrátit moje řady. Takovým soupeřem se nedám deprimovat. Tak si teda

myslím, že by napětí mezi náma mohlo povolit. Vy si nechtě svoje starosti a já

budu přemejšlet, jak bych rozřešil svoji svízelnou situaci.“

„Tak, jak je to s tvou holkou?“ pátral starý, který se opravdu nedovedl dlouho

hněvat.

„To máte tak,“ vykládal Eman, „měl jsem slabej nástup...“

„Aha!“ zamrkal starej očima, „a vona uhájila svoji svatyni...?“

„Počkat! Ještě jsem se nerozehrál. Musím se zbavit počáteční deprese. Zato

finish bude mohutný. Vona je eště neostřílená... Buďte zdráv, pane rado!“

S těmito slovy se rozloučil pan Habásko se svým otcem a odešel do obchodu.

So 18. říjen 2008, 22:46:53 CEST
kerim003
Email:
letenskaplan@email.cz


Google




Name
Email
Comment
Or visit this link or this one