Zde naleznete informace o Letenské pláni a o Letné na Praze 7.

17. Několik slov o příbuzenstvu

Když skončili oběd, tu Eman se „hodil do parády", prohlédl se v zrcadle a pak

prohodil: „A de se!“

„Kam máš namíříno?“ ptal se otec.

„Na match. Slávka si to dneska rozdá se Spartou.“

„A co je tobě do toho?“ podivil se stařec, „to není žižkovská věc, to je

letenská.“

„Ale to náš starej fandí Slavii.“

„To bych rád věděl, co na ní vidí!“ hučel starší Eman.

„Taky si myslím,“ odvětil Eman mladší s lehkým politováním, „ale myslím si,

že ho jednou obrátím na viktoriánskou víru. No tak, mějte se tu parádně!“

„Tě bůh!“ odvětil starý.

Nedělní odpoledne bylo v domácnosti pana Načeradce zasvěceno ženskému

příbuzenstvu. Série tet, švagrových, sestřenic s její i jeho strany shromažďovala se

kolem stolu, potaženého kostkovaným ubrusem, aby kávou a bábovkou oslavila

rodinnou pospolitost. Pan Načeradec byl přinucen chovat se k tomuto zástupu

zdvořile. Musel s účastí naslouchat příběhům, z nichž vyplývalo poučení, že

dneska se pořádná holka nedostane; že se s dětmi za starých časů tolik

nenavyvádělo jako dnes; že se nemá dát šít u Roubíčkové, protože její modes-robes

jsou drahé jako lékárna a nevědí, co mají vzít za fasonu.

V tyto chvíle byl naplněn byt hlomozným povykem, neboť všechny tety,

švagrové i sestřenice mluvily najednou. Mladý strážník, který nedaleko domu

konal službu, díval se podezíravě do oken prvního patra a uvažoval, neměl-li by

snad zakročit. Pan Načeradec chodil s rukama za zády pokojem a teskně počítal

chvíle, kdy mu bude dovoleno odejíti.

Bůh seslal mu anděla v podobě pana Habáska mladšího. Anděl vstoupil do

pokoje a pozdravil příbuzenskou pospolitost slovy: „Uctivost, dámy!“ a pak se

obrátil k panu Načeradci: „Že bysme šli, pane šéf?“

Žižkovský zjev pana Emana vzbudil pozornost a jedna starší teta se otázala

paní Načeradcové: „Wer ist jenner?“

Paní Načeradcová učinila posunek, který kázal mlčení a naznačil, že později

vysvětlí, co „ten člověk“ zase provedl.

Tlustý pán děl ke své manželce hlasem, který se chvěl nejsladším tremolem:

„Tak já, Hedvičko, už musím jít.“

Taní Načeradcová ho propustila se slovy: „Jdi si, starej blázne, abysi jo nepřišel

o to kopání!“ načež se chystala promluvit k příbuzenstvu delší přednášku na thema:

„Ten člověk mne přivede do hrobu!“

Čt 16. říjen 2008, 04:21:13 CEST
kerim003
Email:
letenskaplan@email.cz


Google




Name
Email
Comment
Or visit this link or this one