Zde naleznete informace o Letenské pláni a o Letné na Praze 7.

Lanová dráha na Letnou

Lanová dráha na Letnou - obrázek

Lanová dráha na Letnou - obrázek

Krátká lanová dráha na Letnou byla vůbec první lanovkou v Praze. Zajištovala přepravu cestujcích od Vltavy na vrchol na konečnou Křižíkovy elektrické dráhy na Výstaviště a do Stromovky.
Lanovka na Letnou začala jezdit v roce 1891, jen krátce před lanovkou petřínskou. Vozy byly stejné jako u lanovky na Petřín, také bylo použito systému vodní převahy, ale celá trať byla dvoukolejná. Rozchod byl shodně s Petřínem 1000 mm.

Vodní převaha byla zvolena dosti nešťastně, kvůli stálému napouštění vody do nádrží ve vozech a jejímu vypouštění do Vltavy vznikal v blízkých domech nedostatek vody. V roce 1903 byl proto zahájen provoz rekonstruované lanovky s elektrickým pohonem. Vozy sbíraly proud z trolejí pomocí dvou kladek a pro bezpečné brždění se mezi kolejemi nacházela ozubnice. Provoz elektrické lanovky byl zastaven v roce 1916 a po skončení války již bohužel nebyl obnoven. Lanovku později nahradil eskalátor, jehož provoz se ale nevyplácel, a tak se dnes musí na Letnou stoupat pěšky nebo jezdit oklikou tramvají. Naděje na obnovu lanovky nebo eskalátoru neexistuje žádná.

 

Zemská jubilejní výstava, která se v Praze konala v roce 1891, nepředstavila obyvatelům a návštěvníkům města z dopravních novinek pouze elektrickou dráhu na Letné, ale také lanové dráhy. Možná se některým čtenářům zdá množné číslo nezvyklé, ale v Praze byly v roce 1891 postaveny hned dvě pozemní lanovky. Myšlenka na vybudování takové dráhy byla o něco starší. Kopcovitý terén v oblasti Malé Strany a vysoká poloha Letné inspirovaly už v roce 1888 Adolfa rytíře ze Schaecků, který byl rakouským konzulem v Ženevě (jak známo, Švýcarsko je zemí lanovek), aby pražské městské radě navrhnul stavbu hned čtyř lanových drah. Měly vést podél Zámeckých schodů na Hradčanské náměstí, z Klárova na pláň Chotkových sadů, od Občanské plovárny do míst, kde dnes stojí Kramářova vila, a konečně od tehdejšího řetězového mostu císaře Františka Josefa, kde dnes ústí Letenský tunel, k Letenské restauraci. Poslední návrh zcela nezapadl v zapomnění. V souvislosti s blížící se výstavou podporoval výstavní výbor městskou radu v úmyslu postavit právě lanovou dráhu na Letnou, která byla poměrně blízko od výstaviště. Příprava i stavba dráhy probíhaly plně v režii hlavního města Prahy. Projektovou dokumentaci pro město vypracovala renomovaná projekční kancelář Reiter a Štěpán. Ministerstvo obchodu, které bylo v té době nejvyšším drážním orgánem, udělilo 8. srpna 1890 městu koncesi, a pak se mohlo přikročit ke stavbě. V letenské stráni se musel vykopat zářez a několik takto přerušených cest pro pěší bylo nutné spojit mosty. Nová lanová dráha zahájila provoz 31. května 1891. Měla úzký rozchod (1 metr) a byla v celém průběhu dvoukolejná. Jízda trvala jen 1 a půl minuty, za cestu nahoru se platilo 3 krejcary, dolů 2 krejcary. Později měla lanovka i společné jízdenky s Křižíkovou elektrickou dráhou, takže oba miniaturní dopravní podniky vlastně vytvořily poprvé v Praze to, čemu dnes říkáme integrovaný dopravní systém.
Druhou lanovku, dnes mnohem známější, postavilo Družstvo rozhledny na Petříně, které, jak ostatně jeho název napovídá, budovalo jako výstavní atrakci šedesátimetrovou pražskou rozhlednu. Lokalita zvolená pro rozhlednu byla sice ideální z hlediska výhledu, avšak příliš vzdálená od hlavních dopravních cest. Proto se družstvo rozhodlo postavit lanovou dráhu z Újezdu na Nebozízek. Na rozdíl od dnešní lanovky původní dráha neprocházela hladovou zdí. Lanovka byla dána do provozu dříve než rozhledna, už 25. července 1891. Teprve o tři dny později se podívali z rozhledny první návštěvníci, kteří se tu mohli svézt dalším unikátním dopravním prostředkem - výtahem, poháněným plynovým motorem. Teprve 20. srpna 1891 byla rozhledna předána veřejnosti slavnostním způsobem oficiálně. Petřínská lanová dráha byla na rozdíl od letenské tříkolejnicová, tj. střední kolejnici používaly oba vozy. Jen ve střední části byla trať plně dvoukolejná, aby se vozy mohly vzájemně vyhnout. Za šestiminutovou jízdu nahoru se platilo 12 krejcarů, dolů polovina, zpáteční jízdenka byla za 15 krejcarů.
Petřínská i letenská lanovka měly mnoho společného. Nebyly to jen vozy z Ringhofferovy továrny, ale především technické řešení pohonu. Nenašli byste tu žádný motor, ale jen velkou kladku v horní stanici. Vlastní pohon totiž zajišťoval tzv. systém vodní převahy, spočívající v tom, že se v horní stanici do zvláštní nádrže pod podlahou vozu načerpala voda. Takto zatížený vůz při jízdě dolů zcela jednoduše vytáhl nahoru druhý vůz. V dolní stanici se voda z nádrže vždy musela pochopitelně vypustit. Jako bezpečnostní prvek byla u obou drah použita tzv. Abtova ozubnice.
Lanová dráha na Letnou měla šikmou délku 108,97 m, překonávala výškový rozdíl 38,3 m a dosahovala maximálního sklonu 370 promile. V každém voze bylo možné přepravit najednou 40 cestujících.
Petřínská lanovka byla v době svého vzniku nejdelší lanovkou tohoto typu v Rakousko-Uhersku. Měla šikmou délku 396,5 m, překonávala výškový rozdíl 102,2 m a dosahovala maximálního sklonu 295 promile. Vozy byly pro 50 osob.
Letenská lanovka byla v roce 1903 elektrifikována a naposledy sloužila cestujícím 10. listopadu 1916. V letech 1926 - 1935 bylo na tělese lanovky postaveno pohyblivé schodiště. Petřínská dráha si svůj systém pohonu ponechala. Provoz tu byl přerušen po vypuknutí první světové války. S velkou pravděpodobností se opět jezdilo v letech 1919 a 1920, pak byl pro technické problémy s únikem vody provoz ukončen. Dalších deset let lanovka už jen tiše rezavěla a zarůstala trávou a křovím.

Ne 17. únor 2008, 15:31:21 CET
kerim003
Email:
letenskaplan@email.cz


Google




Name
Email
Comment
Or visit this link or this one