Zde naleznete informace o Letenské pláni a o Letné na Praze 7.

16. Jak lze získat přátelství

Od té doby, co byl zaměstnán v obchodě pana Načeradce, stoupla vážnost

Emanova tak, že starší Eman nežádal od svého syna dodržování služebního řádu a

sám obstarával potřeby domácnosti. Pouze ráno, než odešel do obchodu, uvařil

Eman mladší snídani a uklidil. V sobotu společně drhli podlahu, a když na ně byla

řada, i schodiště v domě.

V domě v Cimburkově ulici usídlil se duch pokoje a míru. Otec si vážil syna,

který má dobré místo, a syn pohlížel na otce s blahovolnou převahou. Eman starší

přeháněl význam svého syna, vypravuje sousedům, že Eman je nyní ředitelem v

závodě pana Načeradce a že jeho šéf nedá bez něho ani ránu. Tuto zvěst přijímali

známí s pocity smíšenými a těšili se tím, že jednoho dne Emana zavřou; neboť

nebylo slýcháno, aby obyvatel Cimburkovy ulice došel takového povýšení.

Způsob, jakým navázal syn známost s panem Načeradcem na hřišti, Eman starší

tajil. Rozhlašoval, že byl k svému úkolu vyvolen pro velikou znalost světa a

obchodu. V hloubi duše zmítala jím obava, možno-li svazek, takovým způsobem

uzavřený, považovati za trvalý. Toho nedělního dopoledne, když Eman mladší se

zaměstnával krájením nudlí a starší Eman opatroval oheň v krbu, projevil tatík své

pochybnosti.

„A co ty,“ otázal se, „dals mu jednu, povídáš?“

„Dal, ne že ne!“ odvětil syn.

„A pročs mu dal?“

„Už jsem vám jednou řek, že rušil klidnej průběh matche.“

„Hm...“ Starý se zadumal. „A co von?“

„Von, to se ví, co moh říkat? Nemůžu přeceť trpět takový fandění! Obecenstvo

nemá se dát strhovat k nekritickejm projevům. To sem mu řek a policajt nás vzal.“

Stařík přemítal minutu nebo dvě a pak pravil: „A myslíš, že tě to daruje? Já

myslím, že to máš jenom pučený.“

„A já tě zas řeknu příklad, že kolikrát je facka lepší než dobrý slovo.“

„O tom jsem nikdy neslýchal,“ vrtěl stařík hlavou.

„Máte příkladně Ferdinanda, přeci ho znáte? Ferdinand Honek. No, tak ten

Ferdinand se jednou sebral a jel do Francie na práci. V jednom hotelu v Paříži myl

nádobí a tak. No, a tak v tom hotelu byly různý národy, co čistily nádobí. A tak

tam byl taky Španěl, takovej uličník falešnej.

Ferdinand si jednou v neděli umyl svý a myslil si, teď jsem hotovej a vyrazím

ven. Jo, ale ten Španěl si myslil, že Ferdinanda doběhne, a vzal jeho umytý nádobí

a podstrčil mu špinavý. Ferdinand mu povídá: ‚Heleďse, myslíš to vážně?‘ Ale

Španěl začal rozkládat rukama a něco drmolit. Ferdinand to neviděl rád a tak mu

jednu vrazil. A vidíte, táto, ten Španěl měl uznání a taky byli od tý doby nejlepší

kamarádi.“

Eman mladší zavařil nudle do polévky a pak dokončil příběh: „No a nemlich

tak to bylo i v jinejch městech, dycky to bylo to samý a skončilo se to stejně. V

Lyoně dostal přes hubu nějakej Taliján, taky takovej sígr, v Marseilli čistil kotelní

kámen s nějakým... ani už nevím, co to bylo, a taky ho musel poučit, aby dělal

solidu. Všechny národy dostaly od něho do zubů a taky všichni na něj v dobrým

vzpomínají a často mu píšou. Ten Španěl, když se oženil, poslal mu lístek z

veselky.“

„Inu, národové jsou různý,“ poznamenal poučně starší Eman.

 

 

 


Čt 16. říjen 2008, 04:15:46 CEST
kerim003
Email:
letenskaplan@email.cz


Google




Name
Email
Comment
Or visit this link or this one