Zde naleznete informace o Letenské pláni a o Letné na Praze 7.

A přece se točí?

A přece se točí? - obrázek

A přece se točí? - obrázek

Řeč není o zeměkouli, ale o snaze Národního technického muzea obnovit nejkouzelnější kulturní památku, která se nachází na území MČ Praha 7. Letenský kolotoč.

Stojíme před dřevěným pavilonkem kolotoče, který je obrněn proti zlodějům, vandalům a nepřízni meteorologických podmínek, a vstupujeme dovnitř, ke koníkům. Rozmanité stádo různě velkých a různě zachovalých ořů doplněné několika autíčky a dokonce houpacím kouhoutem, jako vystřiženým z Husákova 3+1, má silnou výpovědní hodnotu. Je trochu zvláštní cítit ducha doby na točně kolotoče mezi omšelými zvířaty, ale z nějakého důvodu zde genius loci opravdu funguje.

Na konících je na první pohled patrné, že už povozili hodně dětí a sloužili opravdu mnoha generacím majitelů – čas na jejich původní podobu navál další a další vrstvy. Laciný plyš, umělé žíně, zvonečky, zvířata mají dokonce svá jména ručně napsaná na cedulkách domácí výroby, které jim visí kolem krku a jsou takřka dojemné svou
neohrabaností. Nelze však říci, zda jmenovky koníkům ve finále zůstanou nebo zda-li se zvířata budou i po nutných opravách nacházet ve společnosti zmíněných autíček či kohoutka. Těžko totiž odhadovat, jaká vlastně bude výsledná podoba kolotoče. „Ještě jsme se úplně nerozhodli a nemáme zkonzultováno s památkáři, do jaké historické podoby budeme kolotoč rekonstruovat a zda odstraníme autíčka, která jsou tady z padesátých či jiných let a nahradíme všechno koníky,“ vysvětluje Mgr. Barbara Resnerová, která má v Národním technickém muzeu (NTM) na starosti mimo jiné i sbírku na záchranu kolotoče. Určit, který dobový stav kolotoče je ten pravý, bude jistě náročné. Inu, u památky staré sto patnáct let, jež je nejstarší svého druhu na světě, se není čemu divit.

Letensky kolotoc 2007 pred rekonstrukci
Trocha historie
Kolotoč nechal postavit Josef Nebeský na začátku posledního desetiletí devatenáctého století. V letech 1892–1894 stál na Královských Vinohradech nedaleko dnes již neexistující zájezdní hospody Na Kravíně. Nebeský provozoval kolotoč
k pobavení dětí, ale i dospělých, jak lze odvodit z velikosti zde umístěných koní. Zatímco někteří jsou opravdu malými hříbátky, sahajícími dospělému člověku někam nad kolena, na dorostlé hřebce by se dítě nevyšplhalo. Ostatně mnozí z nás si jistě pamatují, jak záviděli starším dětem pozici v sedle těch větších kobylek, zatímco sami museli sedět na těch malých – což ovšem vadilo jen do té doby, než byl kolotoč spuštěn. „Elektromotor byl osazen již v 19. století, ale točí opravdu rychle,“ potvrzuje naše vzpomínky průvodkyně. Sestupujeme do podzemí pod samotnou točnu kolotoče, kde se nachází poměrně velký prostor. „Původně tu chodil dokola člověk, který před sebou tlačil vzpěru podlahy, a díky tomu se celý kolotoč hýbal,“ dozvídáme se v útrobách starobylého baviče. „Našli jsme tu také bednu plnou skleněných očiček.“ Vypracování plánu a realizaci celé stavby kolotoče svěřil Josef Nebeský tesařskému mistru Matěji Bílkovi bydlícímu na Vinohradech v č. p. 545. O něm je známo pouze to, že byl velmi zručný. Zachoval se dokonce jím vytvořený původní plán stavby kolotoče z roku 1892, který obsahuje půdorys v úrovni točny, příčný řez stavbou apod. V roce 1894 byl kolotoč Josefem Nebeským přenesen na Letnou a umístěn na jedno z jejích
nejrušnějších míst. Z jedné strany tudy vedla komunikační tepna ze Starého města přes dnešní Štefánikův most a po vodní lanové dráze (později nahrazené pohyblivým chodníkem) a na druhou stranu pokračovala první pražská elektrická dráha
(postavená Františkem Křižíkem roku 1891). Již tehdy bylo na Letné opravdu živo, byla oblíbeným procházkovým místem Pražanů ve dnech všedních i svátečních.


Barabizna na spadnutí
Více než sto let fungoval kolotoč bez větších zásahů a v letních sezónách byl v provozu prakticky nepřetržitě. Opotřebení a poškození většiny funkčních i dekorativních součástí je však právě proto kritické. Budova, respektive dřevěné části
budovy kolotoče byly celkově rekonstruovány v roce 1995, neboť byly vážně ohroženy hnilobou dřevěných konstrukcí a nefunkční střechou. Protože se jedná o výjimečnou kulturní památku, zapsanou v Ústředním seznamu nemovitých
kulturních památek České republiky, poskytl odbor památkové péče MHMP na obnovu stavby finanční
příspěvek. Renovace byla provedena restaurátorským způsobem, neboť se jedná o ojedinělou evropskou starožitnost. „Stav před opravou byl velmi špatný. Na střeše budovy bylo navršeno několik nefunkčních vrstev térové lepenky. V úžlabí střechy chyběly chrliče odvádějící vodu mimo trámy krovu, a proto voda narušila všechny
přečnívající části těchto trámů. Ve stejném stavu byly i nosníky v obvodovém plášti stavby,“ uvádí se v technické zprávě.

 
Pod patronátem muzea
Národní technické muzeum získalo kolotoč do svých sbírek v roce 2004 v kritickém stavu, který vyžadoval urychlenou rekonstrukci, neboť hrozilo a stále hrozí, že tato unikátní technická památka bude nenávratně zničena. Nejnutnější zásahy financovalo Ministerstvo kultury a Městská část Prahy 7, nicméně na další nutné opravy, jejichž náklady přesahují částku 6 milionů korun, muzeum nemá dostatek finančních prostředků. A proto pořádá sbírku s názvem Roztočme letenský kolotoč. „Sbírka probíhá poměrně dlouho, protože přispívají drobní dárci, takže peněz ještě není dostatek,“ vysvětluje Barbara Resnerová. „Už teď jsme se ale rozhodli, že dáme na odbor památkové péče návrh, že bychom stávající originály koníků zrestaurovali a uložili je do depozitáře a za ně bychom sem dali věrné repliky. To proto, že chceme, aby kolotoč byl funkční a mohli se na něm vozit děti i dospělí.“ Pokud vám představa dospělé osoby v sedle dřevěného koně připadá směšná, veřte, že těm z letenského
kolotoče byste jen těžko odolali. To ostatně potvrzuje i jeden plně zrestaurovaný koník, který je momentálně na výstavě v Prachaticích. Iluze pravosti je v jeho případě takřka dokonalá. Kromě skutečné koňské srsti, oháňky a hřívy má například i řasy a chloupky v nozdrách. Ovšem je jasné, že rajtovat na něčem takovém – v zámku si také nesedáme do vystaveného nábytku, že – prostě nelze. Tady navíc i z důvodu
bezpečnostních. Aby jízda byla dostatečně „sichr“, musí se např. sedla uchytit tak, aby z koníků neklouzala, čili je potřeba je přímo zapustit do těla figuríny. To v případě originálů nejde bez toho, aby došlo k jejich poškození. Nahrazení funkčními replikami, které budou vypadat stejně, se proto jeví jako ideální, i když náročnější řešení. „Možná nebudou s pravou koňskou kůží, ale budou určitě bezpečné a budou vypadat jako tihle,“ dodává k tomu Barbara Resnerová. Potenciální dvojníci by také umožnili umístění nějakého odkazu na sponzora, který na záchranu kolotoče přispěl. V tomto případě jde ze strany muzea o ekonomickou nutnost, která však potvrzuje soběstačnost samotné instituce Dokonalost replik a historickou autenticitu by každopádně potvrzoval jeden z již zrestaurovaných koníků, který by byl na točně umístěn. Ale jen na koukání, za zlatým provazem. Opravy se z úhlu pohledu natěšeného potencionálního jezdce možná trochu táhnou, ale když vidíte na vlastní oči, v jakém je kolotoč stavu, není se čemu divit.


Nejkrásnější pohled na svět je....
Celkový počet koňských kusů na kolotoči dosahuje čísla 21. Ovšem tři koníci, dva ve velmi špatném stavu a jeden naopak v poměrně dobrém (ten, co je teď v Prachaticích), byli ihned odsazeni. „I ostatní koníky, kteří jsou teď na kolotoči, musíme sundat a nechat ozářit, abychom je zbavili veškerých plísní, parazitů a vůbec škůdců, aby byli v pořádku zakonzervovaní a vyčištění,“ vysvětluje koordinátorka rozsah restaurátorských prací. Jednotlivé odborné analýzy zároveň odkrývají řadu zajímavých a leckdy syrových faktů a pomáhají také najít ideální podobu repliky. Kostra bude pravděpodobně, jako v případě originálu, dřevěná, africká tráva uvnitř ní však zřejmě nebude. Náročná je mimo jiné i otázka potahu, protože původní čalounická práce je opravdu náročná. Koníci jsou potažení jedním kusem kůže, která není nastříhána, takže je jasné, že pan
Nebeský, který kolotoč postavil, si koupil stádo takhle velkých koníků a vybil ho. Holt jiný čas, jiný mrav. „My samozřejmě nechceme být takhle krutí, takže buď budeme čekat na kůže z jatek nebo vymyslíme nějakou adekvátní náhražku,“ ujišťuje Barbara Resnerová. Kdy vlastně by mělo ke znovuzprovoznění kolotoče dojít, není jasné a hodně to závisí i na velkorysosti sponzorů, kteří se zatím konstituují spíše stylem „národ sobě“. Tedy z řad občanů a drobných podnikatelů.
Náročné jsou i samotné práce a navíc v NTM mají teď vzhledem k situaci trochu jiné starosti. „Poté, co jsme kolotoč koupili, museli jsme udělat statický posudek a všechny analýzy jednotlivých částí a to zabere nějaký čas. Navíc Národní technické muzeum je v rekonstrukci, stavíme nové expozice a kolotoč teď není naše priorita, ale spíše takový bonbónek, který děláme, když zbude čas,“ svěřují se zaměstnanci
muzea. Je každopádně příjemné vědět, že kouzlu kolotoče nepodlehli jen ti, co se na něm v dětství vozili, nebo ti, kteří jej prostě viděli na vlastní oči, ale i kompetentní osoby, které mohou zprostředkovat jeho záchranu.
(hd) Hobulet 0711

Út 18. březen 2008, 20:19:54 CET
kerim003
Email:
letenskaplan@email.cz


Google




Name
Email
Comment
Or visit this link or this one