Zde naleznete informace o Letenské pláni a o Letné na Praze 7.

kostel Svatého Klimenta

kostel Svatého Klimenta - obrázek

kostel Svatého Klimenta - obrázek

původně románská stavba z doby před 13. stoletím

Přestavby  13.stol. - gotická přestavba původně románské stavby
1603 - zničen požárem
1659-1677- znovu postaven jako raně barokní
1898 - rozšířen
 Výzdoba - barokní socha Jana Nepomuckého, v nice hřbitovní zdi nyní její kopie 
 - Jakub Wimmer, baron; + 13.1.1822 ve věku 68 let. Pohřben na hřbitově u kostela sv. Klimenta v Bubnech
 

 

 


 

 Kostel sv. Klimenta vznikl patrně v raném období románském. Památkáři tvrdí, že se tato stavba řadí k nejstarším církevním památkám Prahy. Svědčí o tom i jméno světce, sv. Klimenta, jemuž je zasvěcen např. kostelík na Levém Hradci, založený knížetem Bořivojem už koncem 9. století, i jedna z nejstarších částí Starého Města, čtvrť svatoklimentská. Je ovšem otázka, proč kostel stojí zdánlivě opodál a v dříve pustém prostředí. Na takových místech vznikaly obvykle kláštery.
Vladyka Zdislav přiřkl péči o duchovní správu řádu křižovníků z kláštera na Zderaze. O něco později však král Vratislav I. odevzdal kostel vyšehradské kapitule. V husitské době byla budova pobořena, neboť v těchto místech tábořili křižáci. Poté byl kostel přestavěn ve stylu gotickém. Během doby musela být stavba několikrát opravována, neboť ji roku 1639 vypálili Švédové.
Osud kostela sv. Klimenta byl pochopitelně spjat s osudem patronátních pánů, jimiž byli většinou majitelé dvorce Bubny. Po smrti Václava Michny z Vacínova, syna pověstného pobělohorského kořistníka Pavla Michny z Vacínova, koupil bubenský dvůr Maximilián Valentin z Martinic. Ten zde provedl rozsáhlé stavební práce a uvedl kostel do podoby barokní (v letech 1659-1677); na přestavbu prý pečlivě dohlížela Martinicova choť paní Anna Kateřina z Bukovky. Jejich syn Jiří Adam, svého času místokrál neapolský, propůjčil patronát nad kostelem sv. Klimenta křižovníkům (1680). Roku 1714 zemřel, ale stačil ještě zřídit v Bubnech roztomilý letohrádek, zvaný Rudolfův, zřídit okrasnou zahradu, raně barokní »salla terrenu« a umělou jeskyni, čili grottu. Ta stála vedle zahrady Václava Kerfurta, obrácena čelem k řece, ještě v polovině 19. století.
Barokní socha sv. Jana Nepomuckého a starobylá Boží muka z roku 1680, jež byla kdysi umístěna na okraji Stromovky, stojí dnes před kostelíkem na paměť mnoha mecenášů a »vlastenců«, kteří se o kostel postarali. Od roku 1801 měl kostelu sv. Klimenta vypomoci obnovený kostel sv. Gotharda v Bubenči, jenž stál na místě starého románského kostela z první poloviny 13. století. Ale holešovičtí prý do Bubenče nechodili a raději zůstávali doma.
Při kostele sv. Klimenta byl už koncem 13. století založen hřbitov, kde se pohřbívalo až do roku 1886. (Od roku 1873 se pohřbívá na novém holešovickém hřbitově ve Strojnické ulici.) Podél hřitovní zdi vedla cesta ke skupině vinných lisů, kde je dnes škola, a pokračovala k nevelkému stavení, označenému na rytině J. D. Hubera z roku 1769 jako Belvedere. (Byla to patrně náhrada za skvostný valdštejnský pavilon, zničený roku 1743.)


Nejstarší dochovanou sakrální architekturou Městské části Praha 7 je původně románský kostel sv. Klimenta v Kostelní ulici. Poprvé se připomíná v roce 1234, a v tomto 13. století se patrně dočkal gotické přestavby.

V roce 1603 kostel vyhořel. Později byl péčí Maxmiliána Valentina hraběte Martinice v letech 1659-1677 znovu vybudován v raně barokním architektonickém slohu. Přitom zůstaly zachovány některé původní gotické prvky. Především se dochoval presbytář se sakristií. V ose presbytáře jsou lomená gotická okna a portál. Ještě před výstavbou kostela sv. Antonína na blízkém Straossmayerově náměstí byl v roce 1898 svatoklimentský kostel rozšířen. Z té doby pochází i věž na hřebenu střechy. Má čtvercový půdorys, z něhož vyrůstá čtvercová lucerna s osmi sloupky. Střecha věže je jehlancovitá, se zkosenými rohy, zakončená hrotem s makovicí.

Kostel sv. Klimenta byl v minulosti farním pro zdejší osadu Bubny, později i pro občany Holešovic. V dobách nacistické okupace Prahy sloužil početné německé komunitě. Kolem kostela je malý romantický hřbitov, pohřbívat se sem přestalo v roce 1886. Nejznámější náhrobkem i vzhledem ke své výtvarné výzdobě je ten, u kterého je pohřben člen 18. praporu polních myslivců vojín Václav Hora, oběť prusko-rakouské války v roce 1866. Několikrát se v bojích vyznamenal, 29. června byl v bitvě u Jičína těžce raněn. Padl do zajetí, odkud ho, již umírajícího, přivezl jeho otec do Prahy. Tady, 19. října 1866, ve věku 26 let zemřel.

Po předchozím archeologickém průzkumu bylo na samém konci 20. století, na části zrušeného hřbitova při zdi do Kostelní ulice vystavěno římskokatolické pastorační centrum.


 

Čt 24. leden 2008, 19:19:12 CET
kerim003
Email:
letenskaplan@email.cz


Google




Name
Email
Comment
Or visit this link or this one